Fytoterapie, čili odborné léčení bylinami má svá staletími prověřená pravidla, jejichž dodržováním zvýšíme pravděpodobnost, že se dopracujeme k léčebnému úspěchu. A právě s cílem - dobře uvedená pravidla poznat - je psán náš malý kurs.

Začít bychom měli otázkou: jak je možné, že léčivé byliny se svým mírným, jemným a někdy až téměř nicotným působením jsou vůbec schopny obstát v soutěži s vysoce účinnými, až agresívními prostředky současné moderní medicíny ?
Důvodů, vysvětlujících prostý fakt, že byliny opravdu "umí" konkurovat je celá řada. Jedním z nich je problematika nežádoucích účinků. Není na světě žádného léku, který by měl účinky pouze v tom směru, pro který je vyroben. Většinou platí úměra, že čím je lék účinnější, tím má i více nežádoucích účinků. Vezměme obyčejná nesteroidní antirevmatika, což je skupina léků s nimiž se každý čtenář již jistě setkal, protože se ordinují mj. u tolik rozšířených bolestí zad. Patří sem ibuprofen, diclofenac, indometacín a další. Tyto léky sice výborně tlumí zánětlivost a bolestivost, ale zároveň dokáží pořádně potrápit žaludek až ke vzniku obávaných vředů - takže nezřídka se stává, že po delší léčbě může být pacient více nemocen z léčení, než z nemoci samé. Tyto léky také nepříjemně narušují krvetvorbu. Nic takového nenastává při léčbě bylinkami. Jejich léčivé účinky jsou mírné a nežádoucí účinky buď neexistují vůbec, nebo jsou alespoň výrazně menší než u léků.
Druhým důvodem proč bylinky ano je pak skutečnost, že každá bylina je vlastně malou chemickou laboratoří. V heřmánku např. známe 109 léčivých látek, v listech konopí ještě mnohem více. To vše vede k tomu, že byliny kromě vlastního specifického účinku "proti něčemu" mají ještě účinek nespecifický, kdy posilují vlastní obranné síly organismu - což naopak neumí žádný chemický lék.
A důvod třetí ? Byliny mají všeobecně velmi široké spektrum účinků. Např. známý jablečník - Marrubium vulgaris L. působí příznivě na všechny čtyři hlavní orgánové okruhy - tedy na cesty dýchací, na ústrojí trávící, na srdce, cévy a krevní oběh, i na ústrojí vyměšovací. Co si ještě lze přát víc - zvláště když patologové dobře vědí, že na pitevních stolech zjišťují, že přibližně 35 % klinických diagnóz je stanoveno mylně - a lidé jsou tedy léčeni na něco jiného, než na co ve skutečnosti stonají. V takovém případě má bylinář daleko větší šanci, že se terapeuticky "strefí," než lékař.

Pozor na dávkování

Ovšem všechno chce svoje a tak i bylinami by se dalo ublížit - jestliže je podáme v nesprávné dávce, v nesprávném čase anebo když byliny zaměníme, ať již z nevědomosti nebo omylem . Proto raději ani ve fytoterapii nepropagujeme experimentování - i když je taková činnost mnohem méně nebezpečnější, než případné experimenty třeba s kortikoidním hormony apod.
Léčivé byliny užíváme zpravidla v sušeném stavu a sušeným částem bylin říkáme "drogy." Takže např. korová droga z dubu má odborný název "cortex quercus."

Ve fytoterapii rozeznávám tyto základní drogy:

- květ - flos - např. Flos calendulae květ měsíčku
- list - folium - Folium betulae list břízy bělokoré
- nať - herba - Herba melissae nať meduňky
- semeno - semen - Semen foeniculi semeno fenyklu
- plod - fructus - Fructus cynosbati plod šípkové růže
- kořen - radix - Radix taraxaci kořen pampelišky
- oddenek - rhizoma - Rhizoma calami oddenek puškvorec
- kůra - cortex - Cortex frangulae krušinová kůra
- oplodí - pericarpus - Per. juglandis oplodí ořešáku král.
- žlázky - glandula - Glandulae lupuli chmelové šištice

V receptech mají být drogy uváděny ve 2. pádu, tedy použijeme výrazu:

Herbae melissae nati meduňky 20,0 g 2. pád a nikoli
Herba melissae nať meduňky 20,0 g 1. pád

Základní zásady sběru léčivých bylin

Byliny sbíráme zásadně za suchého počasí. Nejvhodnější doba sběru je u různých bylin odlišná, ale v dnešní časově stísněné době nejsou tyto podmínky příliš dodržovány - snad podle zásady lepší něco než nic. Tak. Např. byliny s těkavými éterickými oleji, např. třezalku, mateřídoušku apod. budeme sbírat nejlépe po ránu, hned jak sejde rosa. Odpolední sběr poskytuje méně kvalitní drogu, protože část silic se během dne odpaří. Kopřivu naopak sbíráme raději odpoledne, na slunečném stanovišti. Kopřiva je totiž typická kumulací dusičnanů - které rovněž sluníčko pomalu vytahuje, takže dopoledne jich kopřiva obsahuje více a odpoledne méně. Protože nejsou žádoucí, volíme raději odpolední sběr. U kopřivy navíc platí, že plnohodnotnou drogu poskytuje zejména kopřiva jarní, sbíraná do konce května. V nouzi ovšem můžeme použít i kopřivu s pozdějšího sběru, ale musíme počítat s tím, že nebude tak kvalitní. Na specifika sběru jednotlivých bylin je přirozeně vhodné se předem informovat - odborné literatury je bohudík už na trhu dost.
Natrhané byliny zásadně nepěchujeme do igelitových pytlů. Mnohem leopší jsou obaly papírové nebo různé košíky či sítě. Byliny jsou totiž různě odolné proti zapaření. Třeba březový list se zapaří "natotata" čili brzy, nesmíme jej vůbec pěchovat a co nejdříve s ním na sušárnu. Naopak třeba dubová kůra má sklon k zapaření ještě menší, než minimální…. I když podobné informace nemusí být vždy akorátní. Na svůj první sběr nati dobromysly jsem se před léty vypravil vyzbrojen informací z úřední brožury pro sběrače, že se "prakticky nezapařuje." Mně se zapařila zřejmě neprakticky, zato tak důkladně, že jsem ji musel vyhodit.
Řada bylin je schopna kumulovat ze země či z ovzduší různé nežádoucí látky. Proto sbíráme jen v (relativně) čistých přírodních areálech, vždy nejméně 150 m nebo dále od frekventovaných komunikací. U větších továren nesbíráme buď vůbec nebo pouze na návětrné straně. Pozor na hnojení polí práškovacími letadly. Vítr může příslušný "sajrajt" zanést pěkně daleko. Při sběru v okolí polností se osvědčilo, vyžádat si od majitele okolních pozemků tzv. ochranné lhůty ošetřovaných kultur, které nám sdělí,. Kdy byl proveden postřik a do kdy bychom na rostliny v okolí raději neměli sahat.
Byliny, sbírané pro květ nebo kvetoucí nať sbíráme zásadně krátce po rozkvětu. Pokud tuto zásadu nedodržíme, droga při sušení zpápěří a ztrácí hodnotu. Rostliny, sbírané pro kořeny či oddenky, sbíráme na jaře nebo na podzim, pokud možno v době ubývající Luny.

Sušení léčivých rostlin

Nejlepší formou sušení je sušení umělým teplem, při teplotě 35 - 40oC. Pokud tyto možnosti nemáme, sušíme byliny ve stínu a při dobrém větrání místnosti. Můžeme je ve věchtech rozvěsit na šňůry, případně použít různé děrované konstrukce. Nejjednodušší je sušení na zemi, na podložených bílých papírech. Je to ovšem také metoda nejpomalejší a nejméně vhodná z hlediska kvality. Různé byliny mají různé nároky na maximálně použitelnou tloušťku vrstvy, ve které je můžeme na zem rozsypat či rozházet. Tenčí vrstva se přirozeně suší lépe. Během sušení, které - podle počasí, druhu získávané drogy a tloušťky vrstvy trvá i několik dnů, je zapotřebí
Sušené byliny několikrát obrátit. Některé byliny nelze bez použití umělého tepla sušit vůbec - různé kořeny, kůry apod. Květy listy a natě sušíme celé, kořeny obvykle podélně rozkrojené na půl či na čtvrtky, kůry upravené na menší štěpky. Vlastní řezání drog se provádí až se sušenými bylinami, protože při této úpravě v čerstvém stavu dochází k nadměrné oxidaci materiálu a k poklesu množství obsahových léčivých látek.

Uskladnění

Pokud chceme drogy uskladnit pouze pro domácí potřebu, dáme je nejlépe do plechových, hermeticky uzavíratelných krabic, uskladněných v suchu. Každé jiné uskladnění je méně spolehlivé. Rady - jako že sušené byliny mají být uskladněny v plátěných pytlících, aby mohly dýchat apod. pokládám za neopodstatněný folklór. Prostě to takříkajíc nefunguje a do drogy se nanejvýš dají moli.

Jemné květové drogy mají při dobrém uskladnění životnost 1 - 2 roky (divizna)
Naťové drogy s éterickými oleji 2 roky (bazalka)
Naťové drogy nevoňavé 3 roky (kopřiva)
Tvrdé drogy kořenové, korové , nevonící, tvrdé nati 4 - 5 roků (dubová kůra, červené santalové dřevo, přeslička, kořen čekanky, oddenek pýru)

Josef Zentrich (Meduňka leden 2004)