PEŤOUR MALOÚBORNÝ
Když jsem se nedávno dočetl, že se mezi „užitečné rostliny“ vmáčkl plevelný kolega pelyněk černobýl, řekl jsem si, že to zkusím taky. Protože už mám dost toho, jak mi každý nadává a jak mne lidé nemají rádi. I když trochu pravdu mají, protože se umím rozmnožovat rychlostí blesku a kde se jednou usadím, tam to se mnou už nebudou mít lehké.
A STRAŠNÉ BÝLÍ PLEVELNÉ
ZAPLAVÍ VAŠE ZAHRÁDKY …
Ale lidi
si to zavinili sami. Já do Evropy nepatřím, nemám tady přirozené nepřátele,
kteří by mě trochu omezovali v rozletu. Jako všechno s předponou „nej“ pocházím
samozřejmě z Ameriky. V roce 1875 mne kterýsi odborník přivezl na ukázku na
botanickou výstavu do Paříže. Tam jsem se pěkně vysemenil a pilná uklízečka
má semínka řádně pozametala a vyhodila ven, „do přírody“. To víte, že nikdo
netušil žádnou čertovinu, ale již v roce 1900 byl můj výskyt zaznamenán na celém
území Rakousko Uherska a o čtvrt století později mne našli až u Uralu. Hurááá!
Ale abyste se mne pouze nebáli, tak se taky trochu pochlubím, že umím i něco
jiného, než ničit vaši práci na zahrádkách.
Jejda, vždyť já tady básním a přitom jsem se ještě ani pořádně nepředstavil.
Jsem to ale nezdvořák. Tak tedy: jmenuji se pěťour maloúborný – žltnica maloúborová
– Galinsoga parviflora Cav. Němci se mne bojí pod názvem Kleinblütiges Knopfkraut,
Angličané pod názvem Joey Hooker a Francouzi pod názvem Bidet. Sbírá se kvetoucí
nať.
ČEROKÉZOVÉ MĚ PRÝ NEZNALI …
Jsem jednoletou
bylinou, dorůstající běžně půlmetrové výšky a za příhodných podmínek i více.
Lodyhu mám větvenou, dole lysou, listové řapíky jsou tenké a kratší, než čepel.
Miniaturní úbory, v průměru asi čtyřmilimetrové, jsou uspořádány ve vidlanech,
korunní plátky mám bílé a svým uspořádáním poněkud připomínají heřmánek. Ten
protivnej bylinář Zentrich mě drze překřtil na vypelichaný heřmánek.
Pravdou teda je, že fakt tak trochu vypadám, protože na první pohled se zdá,
že mi některé jazýčky z úborů vypadaly, no ale řekněte, je to gentlemanské,
dělat si legraci z ubohé kytičky? Minule jsem se s ním taky pohádal. Pořídil
si velikou a příšerně tlustou knihu s názvem Native American Ethnobotany od
nějakého profesora Daniela E. Moermana z Michiganské univerzity a vyškleboval
se mi, kde že jsem žil s těma svýma Čerokézama, když v této bichli se o mně
vůbec nehovoří. Ale já jsem mu odsekl, ať teda napíše tomu Moermanovi, že je
nedouk a za knihu ať mu vrátí peníze. No řekněte, přece nemohu za to, že mne
ňákej rádobyučenec nezná! Ale ten Zentrich si to nakonec u mne vyžehlil. Když
se mu ulomila noha u skřínky, použil tu veleknihu místo ní. A tak to má být.
Kniha, ve které o mně nic není, se na jiné použití beztak nehodí.
… VE SKUTEČNOSTI MĚ POKLÁDALI ZA VŠELÉK!
Kvetu od
června do října. Mám rád vlhčí, živné, neutrální, až slabě kyselé písčité a
hlinité půdy, pročež se vyhýbám třeba Šumavě s její překyselenou rašelinou nebo
naopak vápencovým pohořím.
Obsahuji hojnost rostlinných bílkovin, flavonoidy, stopy silice, pryskyřice,
saponiny a dokonce i vitamín C. Moje farmakologické působení bylo převzato z
empirie, především ze zkušenosti amerických indiánů Čerokézů, kteří mne nazývali
Paico-Jullo a pokládali bezmála za všelék. Mám antiskorbutické účinky a je mne
vhodno žvýkat při začínající paradentóze, protože umím príma zpevnit dásně,
aby se zuby neviklaly. A holky, teda spíš mámy, pozor! Výrazně umím zvýšit sekreci
mateřského mléka. Taky působím hojivě a desinfekčně, snižuji horečku a krevní
tlak. Při delším vnitřním podávání umím pročistit všeliké vnitřní orgány, což
se příznivě projevuje v postupném mizení ekzémů a jiných kožních špatností.
Při srdeční slabosti je vhodné mne aplikovat formou horkých koupelí rukou a
nohou. Na druhou stranu nejsem příliš vhodný do čajů pro těhotné ženy. Ale třeba
na koupele rukou a nohou jsem přímo předurčen. Umím mírnit otoky, hojím bércové
vředy a různá zranění.
Pokud nemocný, třeba ekzematik, snáší vlhko, jsou pro něho moje koupele téměř
nenahraditelné. Zkuste třeba následující postup. Vařte mě dvě minuty v destilované
vodě. V odvaru pak máčejte vatové tampóny a kruhovými pohyby zkuste, obezřetně,
jakoby vymývat suché ekzémy. Většinou se výrazně zlepší, zvláště když je po
této proceduře důkladně promažete vhodnou mastí, třeba žindavovou.
Velkou výhodou je, že jsem téměř všudypřítomný, takže si mne může kdokoli kdekoli natrhat. Trochu mě ale mrzí, že jsem se dosud nedostal do lékáren. Učenci nějak nejsou schopni pochopit moji velikost a tak se všude jen radí, jak se mne zbavit.
Skuhrání mrzkého pěťouru zapsal
Josef Ant. Zentrich
Zdroj: Časopis
Meduňka 9/04