V mírně zvlněné lesnaté krajině olomouckého kraje, na ostrohu nad potokem Špránkem se tyčí hrad Bouzov. V pramenech je doložen na počátku 14. století, kdy se po něm psal rod pánů z Bouzova, z nichž Búz byl v l. 1317 - 1339 prvním známým držitelem hradu. Ještě v průběhu 14. století změnil hrad několikrát majitele. Od poloviny 14. století jej drželi páni z Vildenberka, kteří v r. 1382 prodali panství markraběti Joštovi; ten je v r. 1396 postoupil svému přívrženci Heraltovi z Kunštátu.
V rukou pánů z Kunštátu zůstal hrad Bouzov s kratšími přestávkami téměř až do konce 15. století, i když se v jeho držení vystřídali příslušníci dvou větví tohoto rodu. V r. 1408 postoupili synové Heralta z Kunštátu bouzovské panství svému strýci Bočkovi z poděbradské větve. Je možné, že na hradě Bouzově se narodil Jiří z Poděbrad, jehož otec Viktorín zde prokazatelně sídlil. Jiří z Poděbrad postoupil panství někdy před r. 1442 svému věrnému stoupenci Zdeňkovi Kostkovi z Postupic. V l. 1472 - 1481 byl pánem na Bouzově Jan ze Šelmberka a poté se hrad opět vrátil do rukou pánů z Kunštátu. V r. 1494 zapsal Boček Kuna z Kunštátu bouzovské zboží Hanušovi Haugvicovi z Biskupic. Panství se do té doby značně rozrostlo, v zápise jsou uváděny hrad a městečko Bouzov, městečko Líšnice a 27 okolních vsí nebo jejich částí. V r. 1547 přešlo bouzovské zboží na Prokopa Podstatského z Prusinovic. Po jeho smrti bylo rozděleno na dvě části. Větší část s hradem převzal Jindřich Podstatský, menší část Jetřich Podstatský; v r. 1583 prodal Jindřich větší část panství s hradem Nakserovi z Chotějovic, ten však ještě téhož roku postoupil majetek Janovi Bergerovi z Bergu. Ten usiloval o další stavební rozvoj hradu. Svědčí o tom i erb, zazděný na východní části vnitřního hradního nádvoří. Dalším majitelem hradu byl od r. 1617 Fridrich z Oppersdorfu, který zcela přestavěl předhradí. Jeho syn prodal panství v r. 1655 Eusebii Sabině Podstatské, která je odkázala svému třetímu manželovi Juliu Leopoldovi z Hodic. Jejích syn František Josef z Hodic spojil obě části panství, ale již v r. 1696, kvůli dědickým potížím, je musel prodal řádu německých rytířů, v jehož majetku hrad zůstal až do r. 1939.

Smutný úděl měl Bouzov zejména v období nacistické okupace v l. 1939 - 1945. Hitler jej daroval Himmlerovi a hrad se stal sídlem přepadového oddílu SS, který 5. května 1945 vypálil obec Javoříčko.
Tak jak se na Bouzově střídaly jednotlivé šlechtické rody, měnila se i jeho podoba. Zatímco v době pánů z Bouzova měl hrad především strážní a obrannou funkci a skládal se zřejmě z věže, hradby a dřevěných obytných budov, Vildenberkové již vybudovali na jižní straně kamenný obytný palác, převyšující hradbu. Ve 14. století byl hrad podstatně rozšířen; vybudován byl předhradní prostor obehnaný příkopem a valem a v něm byly umístěny hospodářské budovy. Markrabě Jošt vylepšil hrad z hlediska jeho vojenské funkce; opatřil předhradní prostor kamennou hradbou s vysokou věží a kolem vlastního hradu dal postavil nižší parkánovou zeď.
Také v počátečním období vlády pánů z Kunštátu byla zvyšována především obranyschopnost hradu. Sídlo dostalo novou souvislou hradbu zpevněnou dvěma kruhovými baštami a prostřední hranatou baštu s bránou, nově byla postavena parkánová zeď kolem vlastního hradu a opatřena pěti kulatými baštami. Kolem poloviny 15. století došlo ke stavbě obytného paláce na severní straně. Zdeněk Kostka z Postupic zpevnil parkánovou zeď silnou hranatou věží, do hradeb byla zasazena kruhová dělová bašta a zřejmě byla opravena hláska. V r. 1499 začali Haugvicové se stavbou paláce na východní straně hradního objektu a propojili severní a jižní obytnou budovu. Koncem 16. století postihl hrad požár, při němž byla zničena hláska. Od té doby přestal být obýván.
Až v r. 1617 začala výstavba jižního křídla. To již hrad postupně ztrácel svou obrannou funkci a stával se výhradně obytným objektem.
S příchodem německých rytířů pozbyl však Bouzov během 18. století i tuto funkci, neboť řádová správa byla postupně centralizována do Bruntálu a vrchnostenský úřad bouzovského panství se přestěhoval do tzv. předního hradu a nově postavených budov na předhradí. Mezi nimi a vlastním hradem byl tehdy také založen menší park. Hrad sám nezadržitelně chátral.
Dnešní podobu získal po rozsáhlé přestavbě, jež byla zahájena na přelomu 19. a 20. století. Arcivévodovi Evženovi, pozdějšímu řádovému velmistrovi, se totiž při návštěvě Bouzova v r. 1888 poloha hradu zalíbila a rozhodl se přestavět jej na letní šlechtické sídlo pro sebe a svou matku Alžbětu.
Zachovalejší hradní objekty nebyly při rekonstrukci strženy, ale jen opraveny. V r. 1898 byl opraven nejstarší hradní palác se zbrojnicí a vybudováno tzv. Alžbětino křídlo, jež tvoří komplex místností obývaných po rekonstrukci matkou velmistra Evžena Alžbětou. Zatímco pracovna je zařízena původním pozdně barokním nábytkem s bohatými intarziemi, nábytek v ložnici pochází ze Španělska; řádu jej darovala královna Marie Kristina.
Nejvýraznějším architektonickým dílem hradního nádvoří je novogotická kaple. S její výstavbou bylo započato v r. 1900 na místě staré kuchyně. Vedle portálu je umístěna cenná socha sv. Jiří z 15. století, přenesená na Bouzov z řádového domu v Benátkách. Šest náhrobních kamenů uvnitř kaple pochází z německého hradu Hornecku na řece Neckaru ve Württembersku; jde o náhrobky řádových mistrů zemřelých v l. 1395 - 1515. Na čelní stěně kaple je umístěn pozdně gotický deskový oltář z 15. století.
Ústřední místností spojovacího křídla mezi severním a východním palácem je přijímací sál. Mohutný střední sloup, podle něhož je síň nazývána také Sloupová, je zdoben citáty význačných řádových představitelů. Sál, zdobený renesančními obrazy, sloužil rovněž jako jídelna. Je teplovzdušně vytápěn a výtahem spojen s kuchyní, umístěnou v přízemí. V sousedství sloupového sálu je velmistrova jídelna, zdobená renesančními obrazy a drobnými dřevěnými plastikami. Do spojovacího paláce se vstupuje slavnostním schodištěm uzavřeným v šestiboké věži. V poschodí paláce ústí schodiště do jídelny s pozdně gotickým nábytkem, třemi obrazy Dürerovy školy a dřevěnými reliéfy s biblickými náměty ze 16. století.
Pozoruhodným prvkem hradního nádvoří je novorenesanční kašna, zakrývající studnu vytesanou ve skále do hloubky 52 m. Po opravě hlavních hradních budov byly rekonstruovány hradby a bašty. Vysoká okrajová hradba, uzavírající západní stranu nádvoří, je zdobena reliéfem, v jehož středu je vyobrazena patronka řádu Alžběta Durynská s kyticemi růží.
Nákladná rekonstrukce byla provedena neobyčejně citlivě z hlediska historické věrohodnosti a slohového souladu. Vzory pro rekonstruované objekty však nebyly hledány v českých zemích a hrad proto působí v našem prostředí cize. Romantickou přestavbou vznikla téměř dokonalá iluze mohutného středověkého feudálního sídla, v jehož objektech se prolíná několik stavebních slohů, zejména gotika a renesance. Historickou a uměleckou hodnotu objektu umocňuje množství významných starých uměleckých děl.
V r. 1945 se celý rozsáhlý hradní objekt stal majetkem státu. Přestože Bouzov není autenticko středověkou památkou, patří pro svůj romantický vzhled k našim nejnavštěvovanějším hradům. Na tomto pohádkovém hradu se točilo několik filmů a pohádek. K nejznámějším patří pohádka "O princezně Jasněnce a létajícím ševci".