BUCHLOV
(informace k 16.8.2004)

Královský hrad Buchlov byl postaven na úzkém skalnatém hřebenu osamělého kopce východní části Chřibů někdy kolem poloviny 13. století. Jeho hlavním úkolem bylo střežit stezku vedoucí přes Chřiby na východní Moravu a dále do Uher. V písemných pramenech se ovšem hrad objevuje až roku 1300, kdy je jmenován Protiva z Buchlova, nejspíše některý z hradských úředníků.

Historie:
Hrad měl půdorys zalamovaného oblouku protaženého ve směru východ - západ. Na těchto stranách byl hrad zajištěn dvěmi hranolovými obytnými věžemi, z nichž menší východní byla hranou natočena proti vstupu a plnila tak funkci jakéhosi břitu. K hradbě mezi věžemi byl na jihu postaven jednoduchý obdélný palác. Přístupová cesta vedla od Buchlovic v místě dnešní komunikace, obešla hrad od jihu a v místě dnešního druhého nádvoří stoupala po nástupní rampě k bráně do parkánu shora chráněného západní věží. Parkánem pak příchozí obešel téměř celý hrad aby bránou proraženou v hradbě mezi palácem a západní věží. Pitnou vodu zajišťovala ve skále vylámaná cisterna v severovýchodním koutě nádvoří. Do první poloviny 13. století tuto fázi jednoznačně určuje druhotně osazený půlkruh s obloučkovým vlysem pocházející z velehradské stavební huti.

V další plynule navazující fázi datované do druhé poloviny 13. století se začaly románské prvky nahrazovat gotické. V té době bylo dokončeno patro paláce, které má již hrotitá gotická okna. Do parkánu mezi východní věž a palác byla postavena věž s průjezdem v přízemí, nad kterým byla ve výši dvou podlaží dvěmi poli křížové klenby zaklenutá kaple datovaná do sedmdesátých let 13. století.
V průběhu 14. století jsou zprávy o hradu značně chudé, po většinu století pravděpodobně zůstával hrad v zeměpanském držení. V roce 1356 je zde doložen purkrabí Havel a v letech 1371-86 Jeroným. Na přelomu 14. a 15. století začal být hrad zastavován, prvními známými zástavními držiteli byli Lichtenštejnové, Ctibor z Ctibořic, který hrad držel do své smrti roku 1434. O tři roky později byl zastaven Čeňkovi z Mošnova, jehož synové hrad udrželi až do šedesátých let 15. století. Roku 1468 jej získali páni z Landštejna a ještě téhož roku byl obléhán a snad i dobyt vojsky krále Matyáše Korvína. V dalších letech se zástavní držitelé rychle střídali až jej roku 1482 získali páni z Cimburka.

Během neklidného 15. století byl jižní palác prodloužen až k západní věži, v jeho přízemí zůstal zachován vstup do nádvoří jádra. Nejpozději za Cimburků kolem roku 1495 bylo k severní hradbě přistaveno několikrát zalomené nový palácové křídlo. V severozápadním nároží jádra byla postavena plná válcová věžice která podpírala zdivo a také posilovala obranu této části hradu. Dosavadní předhradí v prostoru dnešního druhého nádvoří bylo znovu opevněno, z této fortifikace se dochovala pouze dělostřelecká bašta v jihovýchodním nároží dnes zvaná Andělka a část přilehlého úseku hradeb na jižní straně.
Cimburkové byli posledními zástavními držiteli Buchlova. Na počátku 16. století získal právo k Buchlovu Arkleb z Boskovic, který jej postoupil Žerotínům. Od nich získali roku 1540 hrad Ždánští ze Zástřizl.
Raně renesanční přestavba Jana Ždánského ze Zástřizl v letech 1540-58 velmi výrazně změnila podobu hradu. K čelu jižního paláce byla přistavěna tzv. hodinová věž označená letopočtem 1546, jejíž průjezd umožňoval vstup již jen pěším. V místě jižního parkánu jádra byla vytvořena terasa, ke které vedlo z předhradí dodnes užívané schodiště s portálem nesoucím opět letopočet 1545. Stará raně gotická kaple byla zrušena a nahrazena novou v severním křídle.
Jan Ždánský zemřel bez potomků roku 1572 a hrad přešel na Jindřicha Prakšického ze Zástřizl. Jeho syn Jiří Zikmund dal při příležitosti své svatby roku 1602 postavit při terase vedle hodinové věže jídelnu a taneční sál. Stavba pokračovala i za jeho syna Miloty posledního potomka prakšické větve Zástřizlovského rodu. Kolem severního obvodu nádvoří byly pavlače nahrazeny arkádovými ochozy.

Po Milotově smrti přešel Buchlov sňatkem jeho sestry Kunhuty s Bernardem Divišem na Petřvaldské z Petřvaldu. Za jejich syna Hanuše Zikmunda bylo postaveno dnešní první nádvoří s bránou z roku 1662 krytou tříbokým barokním bastionem. Hanušův syn Jan Dětřich postavil ještě roku 1691 budovu druhé brány, byl však posledním Petřvaldským, který na hradě žil, neboť od roku 1707 stavěl v sousedních Buchlovicích pro svou churavou manželku Marii Annu Nosticovou nový barokní zámek. Vnukem Jana Dětřicha Bernardem Janem vymřel rod po meči a Buchlov přešel na jeho sestry Marii Terezii a Marii Eleonoru. Ta zemřela neprovdána a tak celé panství přešlo na potomky Marie Terezie provdané za Prospera Antonína Berchtolda z Uherčic.
Synové Prospera Antonína mají zásluhu na tom, že se hrad neproměnil v ruinu jako mnoho jiných. Leopold, pokrokový lékař, odpůrce trestu smrti a propagátor očkování proti neštovicím, zemřel roku 1809 na tyfus, kterým se nakazil při ošetřování raněných v nemocnici zřízené v Buchlovickém zámku. Na svých cestách po Africe a Asii shromáždil rozsáhlou sbírku přírodovědných a etnografických předmětů, jejíž podstatná část tvoří dnešní expozici. Jeho bratr Bedřich se věnoval především botanice, byl členem mnoha vědeckých společností a spoluzakladatelem Českého (dnes národního) muzea. Zajímavé osudy měl i Leopoldv syn Zikmund, který se věnoval vojenské kariéře. Za svoji aktivní účast v uherském povstání v letech 1848-9 byl odsouzen k trestu smrti. Jeho manželka mu vymohla milost výměnou za domácí vězení v Buchlovicích. Poté se stáhnul do ústraní a věnoval se rozšiřování archeologických, numismatických a přírodovědných sbírek, které veřejnosti zpřístupnil v jednom z prvních muzeí právě na hradě Buchlově.
Berchtoldům patřil Buchlov až do konce druhé světové války, kdy byl zestátněn.

Otevírací doba:
duben a říjen: so, ne, sv. 9-16 hod
květen a červen: út - ne, 8-17 hod
červenec a srpen: denně 9-18 hod
září: út - ne, 9-17 hod

Prohlídka s průvodcem asi 90 minut, max. 40 osob