KROMĚŘÍŽ
Město
historické a současné
Město Kroměříž vzniklo a rozvíjelo se v místě s výhodnou geografickou polohou
a velmi příznivými přírodními podmínkami, na nížinné ploše břehů toku řeky Moravy.
Směrem na východ se otevírá úrodnému střednímu Pomoraví, ostatní pahorkatinné
okolí vytvořilo přirozenou hranici prvních lidských sídel. Údolní zářezy v pahorkatinách
vymezily vznik přirozených komunikací, na kterých se vytvářely v raně historických
dobách obchodní cesty a stezky. Jejich přínos pro Kroměříž a okolí nebyl jen
hospodářský. Byly cestami setkávání, vzájemného obohacování a prorůstání kulturních
proudů a vlivů. Zde je střed Moravy; nejen v geografickém slova smyslu. Kroměříž
vyrostla v úrodné zemědělské krajině. Neznámý autor národopisné mapy Hané z
přelomu 18. a 19. století zakreslil Kroměříž u jižní hranice oblasti, kterou
nazval "Terra promissa vulgo sacra Hana" – "Země zaslíbená neboli
Svatá Haná". Dějiny Kroměříže se však ubíraly jinými cestami než tomu bylo
u řady podobných českých a moravských měst. Město, vstřebávajíc pokrok a přispívajíc
k němu vlastním úsilím, stalo se centrem duchovní kultury a umění. Jeho místo
v kultuře a způsobu života má obdobný charakter jako jeho umístění v krajině:
je středem do všech stran otevřeným.
Z
dějin
Historické město v krajině, osídlené od počátků dějin. Původní tržní osada na
křižovatce obchodních cest se stala v první čtvrtině 12. století majetkem olomouckých
biskupů. Slovanská ves byla kolem roku 1260 povýšena na město. Biskupové vybudovali
v Kroměříži reprezentační letní rezidenci a umístili v ní správu rozsáhlého
majetku diecéze. Středověké a raně novověké město utrpělo husitskými válkami,
v 17. století hlavně švédskými vpády v třicetileté válce. Dočkalo se velkorysé
obnovy, historické jádro Kroměříže zůstalo v podstatě uchováno i v průmyslovém
období. Významnou kapitolu dějin města tvoří rok 1848, kdy byl do Kroměříže
přeložen ústavodárný říšský sněm rakouské monarchie. Návrh ústavy s výraznými
demokratickými prvky vstoupil do dějin české státnosti a počátků demokracie
ve střední Evropě.
V
Kroměříži je dominantou historického města Kroměříže a hlavním magnetem návštěvníků
památkové rezervace:
Arcibiskupský zámek
Jeho vznik a vývoj je spjat s historii olomouckého biskupství a arcibiskupství
a poddanské obce olomouckých biskupů, která byla ve 13.století povýšena na město.
Původní hrad a pozdější zámek byly rezidencí olomouckých biskupů a sídlem jejich
manské organizace. Na místě původního velkomoravského hradiska vznikl gotický
hrad, později přestavěný na renesanční. V třicetileté válce r.1643 a 1645 byl
hrad zničen švédskými vojsky a na jeho místě do konce 17.století byl postaven
rozhodnutím biskupa Karla II. z Lichtensteina-Kastelkorna honosný raně barokní
palác. Italské pojetí dali zámku architekti vídeňského císařského dvora Filiberto
Lucchese a Giovanni Pietro Tencalla, kteří se podíleli i na dalších stavbách
obnovovaného města. Z původního hradu zůstala spodní část bergfriedu, přestavěného
v honosnou 84 m vysokou věž.
Na půdorys původního hradu byla vystavěna třípodlažní budova, obklopující nádvoří
s arkádami, s venkovními fasádami, členěnými řadami oken,pilastry, lesény a
nárožními rizality. Požár v r.1752 vedl k úpravám druhého poschodí, odbourání
bastionů na rozích budovy, snesení atikové balustrády a k novému krovu a zakončení
věže. Původní vchod do zámku z Podzámecké zahrady tvořily sály sala terreny
, v 19.století byl zasypán i příkop před zámkem, oddělující budovu od náměstí.
Interiéry zámku sloužily třem funkcím - hospodářské správě biskupství (statky,
lesy, továrny, manský systém), reprezentačním účelům ( místnosti piana nobile
v I. a v II.patře galerie a knihovna) a umístění, příp. prezentaci uměleckohistorických
sbírek. Více viz. http://www.azz.cz/?pg=10&lng=1
.
Podzámecká
zahrada
Byla
původně jen zelinářskou a květinovou zahradou pod hradem na prostorách k řece
Moravě. Od 15.století se měnilo její poslání i vzhled a v 17.století byla přebudována
na barokní zahradu jako pokračování zámku až ke schodišti u řeky. V 19.století
došlo k přebudování zahrady na stylový krajinářský park o velikosti 64 ha, využívající
provedené regulace řeky Moravy a odvodnění bažinatého lužního lesa. Bohatým
využitím vodní složky (potůčky, rybníky), botanickou skladbou luk i porostů
s romantickými stavbami (Pompejánská kolonáda, Paví dvůr, Rybářský pavilon,
Colloredova kolonáda) a sochařskou výzdobou (busta arcib.Rudolfa Jana, busta
arcib.Sommerau-Beckha) se řadí k předním evropským krajinářským parkům. Po roce
1945 byl vybudován Koutek živé přírody a po roce 1970 část zahrady upravena
na sportovní areál pro školy.
Libosad
zv. Květná zahrada
Vznikla
jako součást stavitelské aktivity biskupa Karla II. Lichtensteina-Kastelkorna
v druhé polovině 17.století na neplodné a bažinaté půdě za hradbami tehdejšího
města. Realizace projektu tzv. "Libosadu" je dílem autorů architektury
zámku Fil.Luccheseho a G.P.Tencally. Libosad dostal v 19. století kratší přístup
od města,které se po zrušení hradeb rozrostlo jednotlivými budovami až k Libosadu.
Projekt vypracovalA. Arche a k realizaci došlo v letech 1840-45. Vzniklo zde
dílo neobyčejně cenné. Aniž by byl porušen původní dispoziční rozvrh jedinečného
raněbarokního Libosadu, byly k jeho boční straně vsunuty dvě budovy tropického
a studeného skleníku a obytná a správní budova. Ty sevřely mezi sebou čestný
dvůr, otevřeny právědo Libosadu směrem k centrální rotundě. Vchod byl akcentován
vstupním portálem, osazeným do mělkého trojosého rizalitu, završeného trojúhelníkovým
tympanonemse zlaceným arcibiskupským znakem.Čestný dvůr je vybaven zahradním
nábytkem, vyrobeným v arcibiskupských železárnáchve Frýdlantu z tehdy oblíbeného
materiálu - litiny.Vázy s arcibiskupským znakem i lavice ve stylu druhého rokoka
působí pod bílým nátěremv zahradním prostředí elegantně a moderně.Květná zahrada
je osovou pozdněrenesanční vlastně manýristickou zahradou, založenou v roce
1665 na půdoryse protáhlého obdélníkav rozměrech 300 m x 485 m.Hlavní vchod
přechází do neobvykle dlouhé, monumentální galerie, zv. kolonáda. Jejích 244
m délky z ní činí neobyčejně dominantní architektonický prvek. Půdorys Libosadu
byl protkán složitým vodovodním systémem, který napájel rybníčky, kašny, jezírko
u voliéry, vodotrysky a složitou mašinerii tzv.vodních žertův interiéru ústřední
rotundy.Osa Libosadu prochází od hlavního vchodu přes rotundu ke kuželně, opatřené
rovněž vodními šprýmy. Po bocích hlavní osy byly labyrintya pravoúhlé rybníčky
s násadou kaprů a pstruhů.Pak vede hlavní osa mezi dvěma PAHORKY,zv. Jahodovými
kopečky, které se staly v té době oblíbeným prvkem kompozice. Jejich počátky
známe již ze starověkých zahrad, kde byly uměle navršeny třeba v Chorsabádu;
již tam měly na vrcholu altány, jako tomu bylo původněi v Kroměříži. Hlavní
osa pak přecházela obvodní komunikací k zábavným složkám zahrady.
Mincovna
byla
vybudována biskupem Karlem II.z Liechtensteina-Castelcorna hned na počátkujeho
vlády v Kroměříži. Stalo se tak "de novo"v roce 1665 ještě za provozu
dosavadní mincovny u Mlýnské brány.Nová mincovna Na Sladovnách nebyla dosud
ani zastřešena, když do ní koncem roku 1665 bylo soustředěno vedle kroměřížského
vyrobního vybavení i zařízení z Vyškova. Stavební práce s přístavbou dílen trvaly
až do roku 1667,ale už v létě roku 1666 byly raženy první mince.Mincovna sice
v roce 1668 vyhořela, ale opravaproběhla urychleně, poněvadž na biskupské další
stavební akce bylo potřeba mnoho peněz.Jistě slavnostní byla chvíle, kdy v roce
1669 byla vyražena první zlatá medaile ve váze 100 dukátu. V Kroměříži se totiž
nerozběhla pouze běžnávýroba mincí, ale byli získáni i kvalitní pracovníci,
kteří byli schopni plastického ztvárnění aversua reversu mince či medaile. Takovým
byl např. Kryštof Hoffmann, který v roce 1670 vytvořil portrétní medaili biskupa
Karla II. Liechtensteina-Castelcorna, která byla také téhož roku ve váze 20
dukátů vyražena ve zlatě. Dík dobré výtvarné úrovni a poctivé řemeslné práci
patřily kroměřížské ražby k oceňovaným dobovým platidlům a později k sběratelsky
hledaným numismatickým akvisicím.Když mincovna přestala sloužit svému původnímu
účelu, posloužila ještě jako obytný dům. Ale neudržováním a statickými poruchami
dospěla až k havarijnímu stavu. Trvalo dlouho, než se podařilo vyčlenit dostatečné
finanční prostředky nutné k její potřebné revitalizaci.To se v posledních letech
zdařilo a od roku 1998 je budova mincovny plnohodnotným článkem v řetězci památkového
fondu městské památkové rezervace v Kroměříži. V interiérech mincovny je o kroměřížském
mincování vybudována expozice muzejníhocharakteru, oceňovaná návštěvníky zejménav
těch částech, kde jsou rekonstrukčně představeny nástroje a můžeme říci i stroje,
které byly při výrobě mincí a medailí používány.Tím, že činností pobočky České
numismatickéspolečnosti je v Kroměříži zajištěna popularizace a osvětové využití
zámecké numismatické sbírky světového významu, dostává se též expozicí v budově
původní mincovny městu a nejširší veřejnosti nebývalý kulturní stánek. K tomu
přispívá též to, že v rámci staroslavné mincovny vydává Nadační fond kroměřížské
mincovny a město nové pamětní ražby. Stalo se tak v roce znovuotevření památkové
restituované budovy mincovny, děje se to rovněž při příležitosti zápisu Zahrada
zámku v Kroměříži do Seznamu světových památek UNESCO. Autorem medailí je Karel
Zeman.
Město Kroměříž je opradu velmi krásné, zvláště uvedené zahrady. Mohu jen a jen doporučit k návštěvě tohoto půvabného města, které je nazýváno "Hanáckými Aténami".
Informace
čerpány z:
http://www.azz.cz/?pg=9&lng=1
a http://www.mesto-kromeriz.cz/stranka.asp?kod=2&modul=navstevnik&map=10