CELODENNÍ VÝLET DO PRAHY

Jelikož naše děti ještě nebyli v našem hlavním městě, naplánovala jsem pro rodinu výlet do Prahy. Je zde mnoho památek, ale já zvolila nejdůležitější místa, která by každý člověk žijící v ČR měl navštívit, aby se pokochal krásami Prahy. Jsou to místa, kde se psala naše nejstarší historie. Popíšu celou trasu, kterou jsme absolvovali, může být vodítkem pro ostatní, kdo by chtěli Prahu navštívit.
Výlet se uskutečnil letos, tedy v létě roku 2006.

Do Prahy jsme přijeli asi v 8,30 hod a auto nechali na odstavném parkovišti v Praze - Chodově. Kousek od něj jsme nastoupili na metro. Ve stanici Muzeum, jsme přestoupili na trasu A a dojeli do stanice Malostranská. Mapa metra - zde

Naše první kroky, po výstupu z metra, vedly po Starých zámeckých schodech do Hradu. Přišli jsme branou od Klárova. Jako první jsme navštívili Muzeum hraček, které se nachází v severním křídle Starého purkrabství. Z muzea jsme okny koukali shora do Zlaté uličky a já slibovala všem, že se tam později půjdeme podívat.
Něco málo o Starém purkrabství:
"Část průčelí Jiřské ulice tvoří ohradní zeď uzavírající nádvoří Nejvyššího purkrabství. Nad vstupní branou jsou čtyři erby nejvyšších purkrabích ze 17. a 18. století. Purkrabí, jejichž úřad se vyvinul z funkce hradního kastelána, zastupovali panovníka v době jeho nepřítomnosti. Tento úřad zastávali členové nejvýznamnějších šlechtických rodů.
Sídlo kastelánů a později purkrabích stálo v těchto místech zřejmě už v době románské. Ve 14. století sloužil purkrabský dům jako dočasné obydlí příštího krále a císaře Karla IV. Po požáru v roce 1541 byl palác renesančně přestavěn. Další přestavba ze 60. let 20. století zrušila některé původní objekty a nahradila je novostavbami.
Součástí areálu Purkrabství je také Černá věž, postavená jako východní brána románského opevnění. Horní patra věže sloužila jako vězení, zvláště pro dlužníky.
V areálu Nejvyššího purkrabství dnes probíhají výstavy výtvarného umění, především fotografií. V severním křídle Starého purkrabství sídlí Muzeum hraček."

Když jsme si prohlédli hračky, vydali jsme se dále do nitra Hradu. Popisky nás lákali k návštěvě Zlaté uličky. U vchodu do Zlaté uličky množství zahraničních turistů neuvěřitelně vzrostlo a ze všech stran se na nás valila spousta cizích slov. Španělé, Holanďané, Angličané, Němci a já nevím kdo ještě. Co naplat, řekli jsme si, jsme v turistické oblasti a je nás tu historie chtivích lidiček hodně. Nakonec jsme do Zlaté uličky nešli a byli jsme rádi, že jsme ji viděli alespoň z oken muzea. Vstupné bylo tak nehorázné, že jsme to vzdali...
Něco málo o Zlaté uličce:
"Zlatá ulička vznikla po vybudování severního opevnění Hradu. Prostor severního parkánu byl využit ke stavbě skromných obydlí, která jsou dnes posledním zbytkem drobné zástavby Pražského hradu. Bydlela zde hradní čeleď, snad zlatníci (z 16. století je doložen název "Zlatnická ulička"), hradní střelci. Domky byly obývány až do druhé světové války, ale už za 1. republiky se dbalo na to, aby při úpravách nebyl měněn pitoreskní ráz uličky. V domku čp. 22 žil v letech 1916-17 spisovatel Franz Kafka.
Podobu obydlí ze 16. století ukazuje nejlépe domek čp. 20 s hrázděným patrem. Původní velikost dokládá dům čp. 13. který jako jediný dodržuje dodnes původní ustanovení o vložení komůrky do oblouku hradby - jeho průčelí do uličky vůbec nevystupuje."

U Zlaté uličky jsme si měli zakoupit vstupenky, které nám umožní vstup do různých staveb na Hradě. To jsme ovšem nevěděli a tak jsme museli nejprve do Informačního centra a pak pokračovat v návštěvě vybraných objektů, do kterých jsme si zaplatili vstup. Trošku mi to připadá jak v Kocourkově, ale když něco chcete vidět, musíte se podřídit. My jsme si vybrali jako další návštěvu Baziliku a klášter sv. Jiří.

Jde o románskou stavbu spojenou s prvními Přemyslovci. Zvenku nevypadá nic moc, protože průčelí je přestavěno na barokní sloh, ale návštěva pro milovníky historie stojí za to. Uvnitř je krásný dřevěný strop, arkády, no prostě nádhera. A navíc zde není ani moc turistů, což je balzám na duši v tom shonu venku. Prostě prohlídku Baziliky jsme si náramně užili.
Něco málo o Bazilice sv. Jiří:
"Bazilika svatého Jiří vznikla jako druhý kostel na Pražském hradě. Z původní stavby založené kolem roku 920 knížetem Vratislavem I. se zachovaly jen základy. Při zalo- žení kláštera v roce 973 byl kostel rozšířen a přestavěn.
Dnešní románská podoba kostela s hlavní apsidou a dvěma věžemi pochází z přestavby po ničivém požáru v roce 1142. V první polovině 13. století přibyla kaple svaté Ludmily a vstupní portikus na západní straně. Období raného baroka připojilo dnešní výrazné průčelí, také celý klášter byl přestavěn. Začátkem 18. století připojil architekt F.M.Kaňka ke kostelu barokní kapli sv. Jana Nepomuckého. Po devastujícím pobytu vojska v klášteře na konci 18. století byl kostel v letech 1887-1908 obnoven podle návrhu F. Macha, který se pokusil vrátit mu románskou podobu. V letech 1969-75 byl rekonstruován i klášter a upraven pro expozici starého českého umění Národní galerie.
Interiér baziliky je románský, strohý a monumentální. V hlavní lodi jsou umístěny náhrobky členů knížecího rodu Přemyslovců.
K jižní straně chóru je připojena kaple svaté Ludmily. Fasáda kláštera je raně barokní, jednoduchá a střídmě zdobená. Z východního ramene křížové chodby je přístupná klášterní kaple sv. Anny."

Po klidné prohlídce jsme zvolili návštěvu Starého královského paláce s krásným Vladislavským sálem. Vladislavský sál je překrásná ohromná místnost, ve které na návštěvníka dýchá historie. Bohužel vlivem nekontrolovatelného počtu návštěvníků (hlavně z ciziny) se stává z této památné místnosti nádražní hala. Křik, pobíhající lidé, no byli jsme z toho trochu vedle. Prošli jsme Starý královský palác, podívali jsme se i do místnosti, odkud byli vyhozeni dva místodržící s písařem oknem do hradního příkopu. Prohlédli si Prahu z oken a terasy Vladislavského sálu.
Něco o Starém královském paláci:
"Od svého založení na konci 9. století palác narůstal a měnil se do své současné podoby.
Původní dřevěné stavení s kamennou podezdívkou přestavěl na počátku 12. století kníže Soběslav na kamenný románský palác. Jeho zbytky se zachovaly v podzemí dodnes. Na východní straně na palác navazovala kaple Všech svatých, vysvěcená v roce 1185.
Král a císař Karel IV. vybudoval na místě románské stavby v 1. polovině 14. století gotický palác s klenutým reprezentačním prostorem a pásem arkád na severní straně. Za vlády jeho syna Václava IV. byla postavena dvě kolmá křídla a přestavěna kaple Všech svatých.
Celých osmdesát let bouřlivého 15. století byl palác opuštěn. Po roce 1483 se na Pražský hrad vrátil král, Vladislav Jagellonský, a zahájil poslední velkou přestavbu paláce. Vznikl při ní velkolepý slavnostní Vladislavský sál, jehož architekt, Benedikt Ried, spojil umění pozdní gotiky s prvky nastupujícího renesančního slohu. Také kolmé palácové křídlo, nazvané po Vladislavově synu Ludvíkovi, je dílem B. Rieda. Po nástupu Habsburků na český trůn byly sály Starého královského paláce využívány pro korunovační slavnosti a sněmy, jako jednací sály, úřadovny a depozitáře. Nové obytné místnosti byly stavěny západně od paláce, v jižní části areálu Hradu. Po katastrofálním požáru v roce 1541 byla nově přestavěna Sněmovna a kostel Všech svatých.
Tereziánské křídlo vzniklo při přestavbě Hradu v 18. století. Ve 20. století bylo několikrát rekonstruováno a naposledy bylo v roce 1993 upraveno pro výstavy výtvarného umění.
Vladislavský sál sloužil od 16. století především královské reprezentaci. Odehrávaly se zde korunovační slavnosti a hostiny, rytířské turnaje, trhy s umě- leckým a luxusním zbožím. Tato repre- zentační funkce je částečně zachována dodnes: ve Vladislavském sále se konaly volby prezidenta republiky a slavnostní shromáždění spojená s významnými dny České republiky.
S Vladislavským sálem sousedí Sněmovna, která zařízením svého interiéru přibližuje způsob jednání sněmu po roce 1627, a kostel Všech svatých.
Z jihozápadního rohu Vladislavského sálu vede portál do Ludvíkova křídla s místnostmi České kanceláře. V její druhé místnosti bylo v roce 1618 zahájeno České stavovské povstání, když byli z okna do hradního příkopu vyhozeni dva místodržící s písařem. České stavovské povstání bylo prvním konfliktem třicetileté války (1618 - 1648).
Z vyhlídkové pavlače při jižní stěně Vladislavského sálu se otvírá krásný výhled do zahrady Na Valech a na Prahu.
Z Vladislavského sálu se dnes vychází po Jezdeckých schodech, vystavěných původně pro příjezd rytířů na koních přímo do sálu, k turnajům. Schodiště je zaklenuto složitou pozdně gotickou krouženou klenbou."

Přesunuli jsme se před Katedrálu sv. Víta. Plni očekávání jsme vstoupili dovnitř. Proud návštěvníků nás nabral a vedl prohlídkovou trasou kolem dokola Katedrály. Nebylo úniku. Chvílemi se proud návštěvníků ztenčil a mohli jsme se zastavit a rozhlédnout po nádherné výzdobě chrámu. Hluk, pokřikování, dupot - veškerá pieta místa pryč. Mě osobně bylo dobreku. Návštěvu posledního odpočinku panovníků naší země jsem si opravdu představovala jinak. Sama jsem zde byla jako dítě před cca 20lety a Katedrála byla tichá, důstojná a ve své mohutnosti nádherná. Dnes tlupy pokřikujících turistů a neúcta k tak významné památce. Musím uznat, že češtinu člověk skoro vůbec neslyšel...

A když jsme se dostali s proudem turistů do sklepení, kde odpočívají ostatky některých panovníků, byl to pro nás další šok. Malé dřevěné částečně prosklené dveře, zamlžené dechem turistů a za nimi rakve s ostatky. Bez popisu, bez jakéhokoliv vysvětlení, kdo kde leží. Jen na rakvích byly nápisy, které nešly pořádně přečíst přes ušmudlané tabulky dveří. Proud návštěvníků nás brzy odvedl zase zpět na povrch do Katedrály. Cítili jsme se všichni trochu podvedeni. Jak mám předávat dětem informace o naši historii v místě, kde přímo na Vás historie dýchá, když vlastně nemůžete ani postát a dětem vysvětlit, co vlastně vidí...
Na věž Katedrály jsem si při tom množství lidí ani netroufla. Ostatní neodolali a na věž se vydali. Trvalo jim 45 minut, aby se dostali nahoru a zpět. Úzké schodiště znemožňovalo výstup více lidem, ale přesto nikdo neomezil počet lidí, kteří naráz na věž vystupovali.
Kaple sv. Václava je opravdu nádherná. Byla jsem moc ráda, že jsme mohli nakouknout do kaple a ukázat dětem i dvířka, za kterými jsou uschovány korunovační klenoty.
Něco málo o Katedrále sv. Víta:
"Katedrála svatého Víta je největším a nejvýzna- mnějším pražským chrámem. Kromě bohoslužeb se zde odehrávaly i korunovace českých králů a královen. Je místem uložení ostatků svatých zemských patronů, panovníků, šlechticů a arcibiskupů.
Kaple sv. Václava je kultovním centrem Svatovítské katedrály. Nádherná výzdoba a odlišné pojetí architektury zdůrazňuje výjimečnost kaple, ústředního bodu chrámu s hrobem nejvýznamnějšího zemského patrona. Obklad stěn z drahých kamenů a nástěnné malby pašijového cyklu jsou částí původní výzdoby kaple ze 14. století. Výjevy ze života sv. Václava, tvořící druhý pás výzdoby, jsou připisovány dílně Mistra litoměřického oltáře (cyklus je datován rokem 1509).
Dveře v jihozápadním rohu kaple vedou do korunní komory, v níž jsou uloženy české korunovační klenoty."

Z katedrály jsme přes nádvoří prošli severní bránou Pražského hradu, prohlédli si Hradní stráž a Nerudovou ulicí došli na Malostranské náměstí.
Něco o Malostranském náměstí:
"Malostranské náměstí s výraznou dominantou chrámu sv. Mikuláše bylo jako náměstí a hlavní tržní prostor Malé Strany v podstatě vyměřeno v souvislosti se založením Nového města pražského (jak se tato část Prahy do roku 1348 jmenovala) českým králem Přemyslem Otakarem II. (1253 - 1278) v roce 1257. V průběhu staletí se vyprofilovalo do současné podoby, když přitom měnilo názvy, mj. Rynk, Malostranský rynk, v letech 1847 - 1869 Štěpánské náměstí a od roku 1869 pak Malostranské náměstí. V letech 1859 - 1918, kdy zde stál pomník rakouského vojevůdce maršála V. Radeckého z Radče bylo neoficiálně nazýváno Radeckého náměstím. V 17. stol., po výstavbě chrámu sv. Mikuláše s jezuitským profesním domem, vznikly v podstatě dvě autonomní náměstí, Horní a Dolní, když pro Horní se až do roku 1847 užívalo pojmenování Vlašský plac, poněvadž zde byly situovány prodejní krámy italských obyvatel Malé Strany.
Malostranské náměstí, stejně jako ostatní významná pražská náměstí, bylo v minulosti především významným tržním a reprezentativním prostorem. Až do roku 1785 se zde nacházely masné krámy, do roku 1782 pranýř, v 16. století dokonce šibenice a již ve 2. pol. 14. stol. se malostranští občané mohli procházet po dlažbě. Po obvodu postupně vyrostly měšťanské domy, šlechtické paláce či radnice. Do jejich slohové charakteristiky výrazně zasáhl požár Malé Strany a Pražského hradu v roce 1541 a proto byla většina staveb znovu postavena jako novostavby a to ve slohu renesance s pozdějšími barokními a klasicistními přestavbami a úpravami. Pozornost si zaslouží předevší řada šlechtických paláců, mj. Liechtensteinský, Šternberský, Smiřických, Kaisersteinský či Grömlingovský, Malostranská radnice, ale především v centru stojící monumentální blok staveb, tvořených chrámem sv. Mikuláše a býv. jezuitským profesním domem."

Odtud jsme došli na ulici Mosteckou, kde se nachází Muzeum voskových figurín. Kousek odtud je v ulici Melantrichova, expozice dalších voskových figurín. V Mostecké je historická část, v Melantrichově jsou osobnosti sportovního - kulturního a politického života.

Konečně jsem došli na Karlův most. Uličky u Karlova mostu jsou plné krámků s dárkovými předměty. Je to šílené mraveniště, nabízející věci, které by normální člověk asi nikdy nekoupil. Zřejmě atmosféra historického jádra města, nebo zážitek z návštěvy Prahy, nutí turisty kupovat brak, který se zde nabízí. Udivila mne asi nejvíce nabídka všem známých "matrjošek". No to jsme koukali...

Karlův most byl, jak jinak plný turistů a na návštěvu Malostranské a Mostecké věže jsme již neměli sílu. Veliké vedro a tisíce turistů nás celkem odrovnalo. Tak alespoň prohlídka zvenčí. Po celém Karlově mostě se po stranách chlubí svými výtvory (mnohdy bizardními ) tzv. umělci a trhovci. Vypadá to tu jak na bleším trhu. Manžel, který nikdy na Karlově mostě nebyl, zklamaně hledal sochy mostu za stánky s cetkami. Bylo to zvláštní, ale připadlo nám, že ani nikdo nic nekupuje. Z mostu je nádherně vidět Národní divadlo, Hrad a další dominanty.
Něco málo o Karlově mostu:
"Karlův most ústí do oblouku Malostranských mosteckých věží, kudy se vstupuje na Malou Stranu. Nižší věž má románský původ a je zbytkem opevnění levé strany města z 2. čtvrtiny 12. století a stála zde tedy dříve, než byl postaven Juditin most. V roce 1591 byla věž renesančně upravena a z této doby se zachovaly ozdobné štíty a zbytky rustikované omítky, dále pak tvar oken a portálu. Na východní straně věže je v prvním patře osazen opukový relief, který je ukázkou vzynikající úrovně románského sochařství v Čechách ve 12. století. Relief znázorňuje dvě osoby v životní velikosti. Vlevo je postava klečícího mladíka a vpravo torso postavy sedící na trůně. Vstup do věže je z chodby domu čp. 56, bývalé celnice z roku 1591, v níž sídlil úřad mostu Pražského a solní úřad císařský. Vnitřek věže tvoří přízemí a tři patra, jež jsou spojena dřevěným schodištěm. Každé patro má jednu místnost. V místech, kde končí schodiště, je vchod na oblouk brány, kudy se dá přejít do vedlejší věže. Brána mezi věžemi má tvar dvou gotických rovnoběžných hrotitých arkád a na horním okraji je opatřena cimbuřím. Plochy brány jsou zdobeny znaky. Směrem na most jsou to znaky lva lucemburského, lva českého a orlice moravské, pod nimi je dvakrát znak Starého Města pražského. Na straně druhé, směrem k Malé Straně, je znak Vratislavi, český lev a znak Dolní Lužice, pod nimi jsou znaky Starého a Menšího Města pražského. Vyšší mostní věž je nejmladší stavební částí mostu. Stavěna byla od roku 1464 a její stavbu financoval český král Jiří z Poděbrad (1458 - 1471). Věž má hranolový tvar, na čelných stranách přizdobený výklenky s baldachýnovitými stříškami. Zde měla být nejspíš provedena sochařská výzdoba, ale nestalo se tak. Věž architektonicky navazuje na Staroměstskou mosteckou věž. Do dnešní podoby byla upravena Josefem Mockerem v letech 1879 -1883.
Staroměstská mostecká věž je jednou z nejkrásnějších staveb české, ale taky evropské vrcholné gotiky, a zároveň se jedná o vynikající ukázku propojení funkčnosti s vrcholným estetickým přístupem. Věž je proslulá především ojedinělou, velmi realisticky pojatou, plastickou výzdobou, mezi níž dominují plastiky iniciátorů stavby věže. S výstavbou bylo započato současně s budováním mostu, tedy roku 1357, a dokončena byla patrně kolem roku 1380. Stavbu provedla podle návrhů P. Parléře jeho huť, pracující v té době kromě mostu na celé řadě dalších staveb v Praze. Věž byla v průběhu staletí mnohokrát poškozena (např v roce 1648 či 1848) a tak v letech 1874 - 1878 provedl architekt Josef Mocker její celkovou restauraci. Tehdy taky dostala dnešní střechu a v roce 1877 malíř Petr Maixner restauroval a domaloval v průjezdu brány původní gotické malby. Věž má tvar dvoupatrového hranolu s cimbuřím a vysokou stanovou, břidlicí krytou, střechou. Na jižní straně se nachází hranolovitý přístavek se schodištěm a vlastní střechou, kudy vede vstup do pater věže, a který je zakončen groteskní postavou věžníka z poloviny 15. století. Přízemí věže, které tvoří v celé šíři brána s gotickými oblouky a specificky síťovým obrazcem klenby v průjezdu, je na východní straně, směrem ke Křížovnickému náměstí, zdobeno freskami Veraikonu s anděly, obrazem lazebnice, emblémy ledňáčka ve věnci a nad obloukem pásem znaků zemí Koruny české a Měst pražských. Zobrazení ledňáčka najdeme na věži ještě několikrát. Byl to znak cechu pražských lazebníků a lazebnic, z nichž jedna, Zuzana, se podle pověsti těšila velké přízni krále Václava IV. (1378 - 1419), jemuž pomohla nepozorovaně utéct z vltavské lázně a tak mu vrátila svobodu, kterou ztratil, když v důsledku vzpoury českého panstva upadl do jejich zajetí. V prvním patře jsou sochy budovatelů věže, králů Karla IV. (1346 - 1378) a Václava IV. Uprostřed, mezi oběma postavami, je umístěna socha svatého Víta, patrona mostu, po jehož obou stranách jsou znaky Svaté říše římské a Českého království. Nad svatým Vítem se nachází znak plamenné Svatováclavské orlice. Po stranách soch obou panovníiků jsou znaky Starého Města pražského a Markrabství moravského. Výzdoba druhého patra je tvořena sochami svatého Vojtěcha a Zikmunda - patronů Českého království. Na nárožích věže jsou figurální konzoly s postavami milenců, představující jednou jeptišku s vojákem a podruhé s žákem. Podobným způsobem byla zdobena i západní strana, tedy směrem k mostu, ale v roce 1648 švédské dělostřelectvo při útoku na Staré Město pražské tuto výzdobu tak poničilo, že bylo nutno ji odstranit. Dnes je tu jen deska od Jana Křtitele Spinettiho z let 1650 - 1653 s nápisem oslavujícím hrdinství pražských měšťanů při obléhání města švédskými vojsky. Další deska, zobrazující opravu mostu po povodni v roce 1784, se nachází na boku věže směrem ke klášteru křižovníků.Vnitřek věže tvoří dvě patra, z nichž každé má jednu místnost opatřenou trámovým stropem.Tyto místnosti byly, podobně jako sklepy umístěné pod dlažbou průjezdu věže, používány v minulosti jako vězení pro dlužníky.
V roce 1621 byla Staroměstská mostecká věž opatřena hrůznou výzdobou, kterou tvořilo dvanáct hlav pánů, popravených za účast ve stavovském povstání proti Habsburkům v letech 1618 - 1620. Šest jich bylo umístěno na západním a šest na východním ochozu věže. Odstraněny byly v roce 1631."

Z Karlova mostu jsme křivolakými uličkami podle ukazatelů spěchali na Staroměstské náměstí. Blížilo se 15 hodin a my jsme chtěli vidět Orloj v akci. Rychlým krokem jsme se dostali na zmíněné náměstí a asi 5 minut čekali spolu s houfem zahraničních (jak jinak) turistů na spuštění orloje. Orloj nezklamal. Pohyblivé postavy svatých se nám moc líbily.
Něco o Staroměstském náměstí:
"Jde o nejstarší a nejpamátnější náměstí Prahy. Má rozlohu 15 186 m2 a rozkládá se v místech, kde se již v 11. století nacházelo tržiště s pravidelnými i výročními trhy a postupně zde vznikl nejvýznamnější obchodní a veřejný prostor celé Prahy a dočasně celých Čech, v jehož sousedství, v Ungeltu, v knížecím dvorci, bylo místo pro odpočinek kupců s kostelem a špitálem. Po obvodu tržiště postupně vyrůstaly románské a raně gotické domy s dvorci a prostor dostával postupně podobu náměstí. Tím se však stal až po dostavbě kamenných hradeb z let 1232 - 1234, které v sobě uzavřely prostor Starého Města pražského se svým náměstím v místě dosavadního tržiště. V této době se mu začalo říkat "Velký rynek". Ve 14. století se k obchodnímu významu náměstí připojil význam politický, protože v roce 1338 povolil král Jan Lucemburský (1310 - 1346), za mimořádnou úplatu, staroměstským měšťanům, aby si v patricijském domě Wolflina od Kamene zřídili radnici.
Od té doby se zde odehrávala většina významných událostí a slavností. Prostory náměstí byly např. svědkem lidových bouří po popravě Jana Želivského v roce 1422, zvolení Jiřího z Poděbrad českým králem v roce 1458 a v pondělí 21. června 1621 zde bylo popraveno 27 českých pánů, předních účastníků českého stavovského povstání proti Habsburkům. Dále se zde pořádaly korunovační hostiny a rytířské turnaje. V 17. a 18. století politický význam Prahy a tím i Staroměstského náměstí významně poklesl. Až teprve ve 20. století, v roce 1905 se zde odehrály opět důležité události, kdy velkou manifestací vyvrcholil zápas za všeobecné hlasovací právo, dále 14. 10. 1918 velké množství lidu demonstrovalo svoji podporu požadavkům na vznik samostatné Československé republiky a v květnu 1945, za Pražského povstání, vyhořela východní část radnice.
Náměstí si po celá staletí zachovávalo neměnou podobu, narušenou až v první polovině 19. století dostavbou Staroměstské radnice. Většina domů po obvodu procházela slohovými přestavbami, z nichž v současnosti dominují renesanční a barokní úpravy nebo novostavby v důsledku asanace na konci 19. a počátku 20. století, která však ohrozila samu existenci náměstí. Tehdy došlo k proražení Pařížské třídy, což uvolnilo pohled na chrám sv. Mikuláše a otevřelo náměstí do prostoru. V roce 1915 byl na náměstí osazen pomník Mistra Jana Husa, který se stal jedinou výraznou dominantou náměstí, když byl v roce 1918 zbourán jako katolický symbol Mariánský sloup z roku 1650 a již dříve, v roce 1862, klasicistní kašna stojící před radnicí. Během Pražského povstání, v květnu 1945, shořel východní trakt radnice a tím se odkryla zadní část domů na Malém náměstí. Dnes slouží náměstí různým slavnostem, manifestacím, kulturním programům či jako místo odpočinku mnoha turistů a obyvatel města a v neposlední řadě také jako příležitostné tržiště.
Z významný budov na Stroměstském náměstí si zaslouží mj. pozornost především pozdně barokní palác Goltz - Kinských, vrcholně gotický dům "U kamenného zvonu", renesanční tzv. Týnská škola a dům "U minuty", jižní průčelí bývalého kláštera pavlánů v severní části nebo blok původně románských, goticky a renesančně upravených, domů s barokními fasádami v jižní části."

Jelikož jsme byli opravdu již dost unaveni, rozhodli jsme se k návratu. Návštěvu Václavského náměstí si necháme na příště.
Na metro jsme nastoupili na Staroměstské a s přestupem na Muzeu jsme dojeli do Chodova. Zde jsme s úlevou zjistili, že auto stále bez úhony stojí na parkovišti. Cestou metrem jsme se domluvili, že se ještě zajedem autem podívat na letiště Ruzyně. Na nový terminál Sever.
Je to nový terminál otevřený letos na jaře. Opravdu působivá stavba s vyhlídkovou terasou. Jen ceny občerstvení nás celkem zarazili. Hladový průměrný turista nemá šanci. 3dl perlivé vody zde pořídíte za cca 80,- a bageta cca 120,-.

Takže rada pro turisty - jídlo a pití sebou!

Celodenní výlet do Prahy byl únavný. Nejlepší je návštěva města na více jak jeden den, protože památek je mnoho a za jeden den se opravdu nedá vše stihnout. Byli jsme zklamáni ze spousty turistů, ale to bylo asi těmi prázdninami.
Snad si provozovatelé uvědomí, že kvantita vždy zabíjí kvalitu a zkvalitní služby. Myslím, že nejstarší památky v Praze by si zasloužily trochu úcty a lepšího zacházení. Vždyť dnes to vypadá, jakoby šlo jen o to vybrat co nejvíce peněz. Doufám, že se mýlím...

Zároveň se omlouvám všem, kdo budou tento obsáhlý článek číst. Jsou to mé poznatky z návštěvy Prahy a co člověk to názor. Jsou to prostě mé zkušenosti z letošního léta...