Tak popisuje soudobý kronikář založení města Hradiště na hoře Tábor husitským vojevůdcem Janem Žižkou. Město vskutku vzniklo na jaře roku 1420 především jako pevnost, která měla chránit své obyvatele proti všem nepřátelům. Vyrostlo na skalnaté plošině vypínající se nad soutokem Tismenického potoka a řeky Lužnice a přírodní podmínky hrály v životě obyvatel města již od počátku výraznou úlohu. Ale ještě dnes jsou rysy města - pevnosti jasně patrné.
Město se brzy stalo především mocenským centrem husitství. Představovalo v rámci tehdejšího českého státu samostatnou politickou veličinu s vlastní ekonomikou, ozbrojenou silou, ba dokonce i zahraniční politikou. Autoritu českého krále jako panovníka země neuznávali táboři vůbec nebo jen formálně. V roce 1437 dostalo město od římského císaře a českého krále Zikmunda Lucemburského privilegium, jež Táboru udělovalo statut královského města. Ale teprve roku 1452 Tábor kapituloval před vojskem zemského správce Jiřího z Poděbrad a hrdá obec uznala českého krále za svého pána. Tentokrát táborskou nezávislost neochránil ani jedinečný systém opevnění, budovaný od založení města.
Klidnější léta na sklonku 15. století umožnila nebývalý rozvoj města. Tábor začal nabývat rysů opravdového města a formoval se do podoby, jakou známe dnes. Na samém počátku 16. století vznikala po etapách městská radnice, symbol bohatství a prestiže města. Následovala velkorysá přestavba hlavního městského chrámu, kostela Proměnění páně na hoře Tábor, a vznik Jordánu, první údolní nádrže ve střední Evropě. Tak se podařilo zajistit obyvatelům města dostatek pitné i užitkové vody. Přestavby v historickém jádru pokračovaly i v 16. století, ve věku české renesance. Velké požáry, které zejména v letech 1532 a 1559 zničily většinu měšťanských domů, často ještě dřevěných, přinesly kromě osobních lidských tragédií také další podněty ke stavitelskému úsilí. Tehdy se Tábor definitivně změnil v kamenné město a fasády měšťanských domů pokryly četné variace sgrafitové výzdoby, tolik typické pro renesanci. Ve stejné době byl také dokončován systém táborského podzemí.
Dnes hojně vyhledávaná atraktivní památka vznikala od 15. století hloubením sklepů pod jednotlivými domy na Starém městě. Mnohé sklepy byly postupně propojeny a vytvořily soustavu podzemních prostor. Část z nich byla po druhé světové válce postupně zpřístupněna veřejnosti.
V roce 1547 odmítlo město vojenskou pomoc českému králi Ferdinandovi I. v tažení proti německým luteránům. Habsburský panovník měšťany tvrdě potrestal zejména konfiskací rozsáhlého pozemkového majetku, jenž do té doby tvořil základ prosperity města. Tábor odepřel poslušnost Habsburkům i v roce 1618 a přidal se k povstání, vedenému nekatolickou šlechtou. Když se o tři roky později vzdal císařskému generálu Marradasovi, císařští vojáci město bezohledně vydrancovali. Stejně se táborským vedlo v létě 1648, když se stali obětí pro změnu švédské armády. Po skončení třicetileté války se táborští mohli těšit z dlouhých let míru, tolik potřebného pro nahrazení válečných ztrát. Atmosféru každodenního života i kulturního dění oživil v polovině 17. století příchod mnišského řádu augustiniánů, pro něž pražský architekt italského původu Antonio de Alfieri postavil nový klášter. Na počátku 18. století vyrostla v sousedství města jiný významná památka tehdy vrcholícího baroka. Poutní kostel na památném místě v osadě Klokoty projektoval patrně Jan Santini-Aichl, čelný evropský představitel barokní architektury.
Rok 1878 přinesl vznik městského muzea, jež svou činností pomáhalo rozvíjet oživený zájem o husitskou epochu v českých dějinách i v historii města.
Zájem neustal ani po vzniku samostatného československého státu a také okupace Německem v letech 1939 až 1945 jej utlumila jen dočasně. Těžká léta okupace se na tváři města bohužel podepsala nejen zničením židovského hřbitova a perzekucí židovských spoluobčanů. Odkaz 156 nevinných obětí připomíná památník zbudovaný na Pražském předměstí v místě někdejšího nacistického popraviště. Poválečný rozvoj se vyznačuje opětným teritoriálním rozšiřováním městské zástavby, nárůstem obyvatelstva i snahami o upevňování kulturně historických tradic města. Z hlediska ekonomické prosperity je důležité, že Tábor dnes leží na křižovatce významných dopravních tahů Praha - České Budějovice - Linec a Písek - Pelhřimov - Brno. Aglomerace Tábora, Sezimova Ústí a Plané nad Lužnicí vytváří druhou největší koncentraci obyvatel i hospodářských aktivit v jižních Čechách. Také v počtu obyvatel, dosahujícím bezmála 37 000, náleží Táboru druhé místo v jihočeské oblasti. Město Tábor v současnosti představuje přirozené středisko okresu i jeho hranice přerůstajícího regionu.

Žižkovo náměstí
Žižkovo náměstí poskytuje svým návštěvníkům přehlídku pamětihodností téměř všech architektonických slohů. V panoramatu města vyniká, již z dálky viditelný gotický děkanský chrám, který je situovaný v nejvyšším bodě návrší (na severní straně náměstí), a honosná pozdně gotická budova radnice, v jejíchž prostorách je umístěna expozice Husitského muzea, a také se zde nachází vstup do táborského podzemí. Žižkovo náměstí obklopují architektonicky cenné měšťanské domy - Škochův dům, dům čp. 19, 18, 17, 16, 13, 12, Lichvicovský dům a Ctiborův dům. Uprostřed náměstí se vyjímá renesanční kašna a pomník Jana Žižky z Trocnova.

Radnice
Každé královské město v Čechách hodné toho jména si zakládalo na své radnici neboli "rathausu". Také v Táboře se jednalo o prvořadou veřejnou stavbu. V jejích prostorách zasedala městská rada, odbývalo se zde městské "právo" i všechny významnější události veřejného života. Radnice symbolizovala vážnost města, jeho prestiž a postavení vůči ostatním městům království. Bylo tedy otázkou cti, aby si Táborští nechali na stavbě své radnice řádně záležet.
Dnes můžeme říci, že jejich snaha byla korunována úspěchem. Táborská radnice se řadí k nejvýznamnějším památkám pozdní gotiky v českých městech. S jejím budováním se začalo pravděpodobně v prvních letech 16. století.
Zatímco v přízemí budovy se nachází vstup do sítě podzemních chodeb, sály radnice dnes slouží expozicím Husitského muzea i k pořádání významných kulturních akcí. V přilehlých místnostech jsou vystavena výtvarná díla se vztahem k Táboru či k husitským tématům.

Podzemí
Komplex podzemních prostor a chodeb představuje vyhledávanou táborskou raritu. Dnes hojně navštěvovaná památka vznikala od 15. století hloubením sklepů, nazývaných "lochy", pod jednotlivými domy v historické části Tábora, na Starém městě. Mnohé ze sklepů byly postupně propojeny a vytvořily jakýsi podzemní labyrint, v němž však i při nejlepší snaze lze jen stěží zabloudit. Přesto některé ze sklepních místností dosahují značných rozměrů. Často byly vyhloubeny ve dvou až třech patrech a klesaly až 16 m pod dnešní úroveň terénu. Vzhledem ke stálé a poměrně nízké teplotě i ke stálé vlhkosti sloužily sklepy k uskladnění potravin, především piva. V případě ohrožení města nepřítelem nebo velkými požáry je obyvatelé využívali také jako bezpečný úkryt. Část podzemních prostor, vinoucích se pod Žižkovým náměstím v délce 800 m, byla po druhé světové válce zpřístupněna. V Husitském muzeu stálá expozice Husité.

Přístup: Vstup v budově Husitského muzea na Žižkově náměstí

Otevírací doba: duben – říjen 8,30 – 16,30 denně
listopad – březen 8,30 – 16,30 pondělí – pátek

Prohlídka s průvodcem.

Děkanský kostel Proměnění Páně
Na místě dnešního děkanského chrámu stával do poloviny 15. století dřevěný kostel, jenž připomínal dobovým zahraničním návštěvníkům spíš stodolu. Ke stavbě nové důstojnější svatyně se přistoupilo někdy koncem 15. století. Táborští povolali kamenického mistra Staňka z Menšího města Pražského, aby vypracoval projekt a řídil výstavbu chrámu. Kolem roku 1512 dokončil interiér kostela v podobě síňového trojlodí se síťovou klenbou, nesenou osmibokými sloupy. Presbytář zaklenuje vzácná sklípková klenba. Budova chrámu tedy vznikala společně s radnicí v pozdně gotickém stylu. Díky pozdějším stavebním úpravám však nese stopy dalších historických slohů. Plášť chrámové stavby doplnily z vnější strany renesanční štíty. Gotická věž vyrostla o renesanční ochoz a v roce 1677 se dočkala trojstupňové barokní báně, navržené architektem Giovanni da Capaulim. Na konci minulého století se pokusil architekt Josef Mocker obnovit středověkou podobu chrámové stavby její úpravou v gotickém duchu.
Návštěvníci, kteří chtějí mít Tábor jako na dlani, mohou zdolat 250 schodů na kostelní věž vysokou 87 metrů, kde je čeká krásná vyhlídka.

Hrad Kotnov

Pozůstatek gotického hradu -Národní kulturní památka

Hrad postaven v 2. polovině 14. století pány z Ústí. Na přelomu 15. a 16. století zničena jeho severní část, značně poškozen požárem v roce 1532. Roku 1613 západní a jižní část přestavěna na pivovar a roku 1860 zbořena východní část a zbylé budovy přizpůsobeny rozvíjející se průmyslové výrobě. Název Kotnov nese hrad od 16. století. Hrad měl čtyřúhelníkový půdorys s jednou stranou obloukovitě vypnutou, patrně se čtyřmi věžemi v nárožích a pátou hranolovou ve východním křídle; byl obklopen mohutnými příkopy vytesanými zčásti ve skále. Mnoho se z tohoto rozsáhlého sídla nezachovalo: válcovitá věž na jv. straně, z jz. věže křížové klenby v přízemí a část ostění portálu v 1. a ve 4. patře, konzoly arkýře a na západní straně zbytky zdí někdejšího paláce. Přímo k parkánové zdi hradu přiléhá jediná zachovaná brána táborského opevnění - Bechyňská.
Otevírací doba : květen – říjen 8,30 – 17 hod denně
listopad – duben pro objednané zájemce s příplatkem 100%