Z historie:
Území dnešní Telče bylo trvale osídleno patrně v důsledku využívání obchodních cest, které procházely hustými lesy mezi Čechami a Moravou. Celé toto území patřilo původně českému králi Janu Lucemburskému. Ten na místě pozdějšího města vlastnil dvorec, který byl centrem správy pro okolí. Nacházel se u dodnes dochované pozdně románské věže sv. Ducha. V první polovině 13. století byla jižně od něj založena osada, tzv. Staré město.
Město Telč vyplatil Karel IV. Nejprve ze zástavy (1335) a později vyměnil za pohraniční hrad Bánov s Jindřichem z Hradce. Tento rod zakládá novou Telč. Předpokládá se, že to byl Menhart z Hradce, který po roce 1354 postavil hrad, kostel, vodní opevnění a gotické domy po obvodu rozsáhlého tržiště.
Nové Město vzniklo až po roce 1339, kdy se Telč dostala do rukou Oldřicha z Hradce. Zakladatelská listina se nezachovala, ale v pramenech z roku 1366 se poprvé hovoří o Telči jako o městě.
Městské domy začaly na náměstí vznikat v průběhu 14. století. Původní raně gotická architektura byla nepochybně dřevěná, první kamenné domy vznikly asi po požáru města roku 1386. Opravdovou změnu prodělalo město, až když se vlády nad Telčským panstvím ujal v roce 1550 Zachariáš z Hradce. Povolal italské stavebníky, štukatéry a zedníky k přestavbě hradu, ale ti začali velice rychle pracovat také na náměstí. Jednotlivé domy začaly být pokrývány malovaným fresko-sgrafitem s figurálními motivy, sgrafitovými psaníčky nebo rustikou. Hlavním důvodem renesančních přestaveb domů byly rostoucí požadavky na pohodlí.
V té době byl také vybudován městský vodovod, nový špitál, založeny nové rybníky a nové cechy.
Telčské panství patřilo pánům z Hradce až do roku 1604, kdy rod vymírá po meči a tak Otilie, sestra posledního z nich, přivádí na Telč r. 1604 svého manžela Viléma Slavatu. Panování Slavatů je poznamenáno třicetiletou válkou. Město bylo r. 1645 krátce obsazeno a vyrabováno Švédy. Ze Slavatů se do historie Telče výrazně zapsala vdova po Jáchymu Oldřichovi - Františka, rozená hraběnka z Meggau. Povolala do Telče jezuity, dala pro ně postavit kolej přímo proti zámku (1655, kostel Jména Ježíš (1667), zakládá nový hřbitov na Podolí (1676). V té době je založeno i jezuitské latinské gymnázium, lékárna a meteorologická stanice. Také Slavatové umírají bez mužských potomků a poslední syn
Františky, Jan Karel Jáchym, se odmítá vrátit na rodové statky.
V roce 1681 se stává majitelem panství František Antonín Lichtenštejn - Kastelkorn. 1761 umírá bez mužského dědice. Příbuzný po přeslici, Alois hrabě Podstatský, spojuje erby obou rodů. Podstatští - Lichtenstinové hospodaří pak v Telči až do roku 1945, kdy byli poslední členové rodu vysídleni do Rakouska. V 18. století nechali majetnější měšťané postavit kašny, mariánský sloup, sochy a kaple. V druhé polovině století přicházejí jozefínské změny: 1773 je zrušen jezuitský řád (z koleje se stávají kasárna), o rok později gymnázium, 1785 kostel sv. Ducha a další kaple.

Památky:

Náměstí zdobí dvě kašny a mariánský sloup
Dolní kašna, dnes se sochou sv. Markéty, vznikla již za Zachariáše z Hradce, ovšem dřevěná. V dnešní kamenné podobě pochází z r. 1611.
Horní kašna je pozdější, také původně dřevěná, byla do dnešní podoby upravena až v r. 1827 a zdobí ji socha Silena s malými Dionýsem v náručí.
Mariánský sloup, postavený v letech 17 16 - 1720 z odkazu měšťanky Zuzany Hodové, která věnovala ve své závěti na tento účel 1000 zl. Na podstavci sloupu jsou svatí Jan Nepomucký, Jakub František,Xaverius, Roch, Sebastián a anděl Strážný. V jeskyni je sv. Rosalie a z druhé strany Maria Magdalena. Na vrcholu oblakového sloupu stojí na zeměkouli P. Maria. Autorem sloupu je David Lipart z Brtnice.

Kostel sv.Ducha
Na nejvyšším místě terénu se zachovala 49 m vysoká, pozdně románská věž kostela z 1. pol. 13. stol. Jedná se o pozůstatek kostela zeměpanského dvorce. V nedostatečně opevněném dvorci měla věž panského kostela v dobách nebezpečí obranný význam. Bývala spojena s dřevěnou obytnou budovou visutým přechodem - lávkou, kterou bylo možno v případě potřeby snadno strhnout. Věž je zbudována z pečlivě opravovaných kvádrů. Původní kostel byl později nahrazen raněgotickou kaplí zasvěcenou sv. Duchu. Několikrát vyhořel a za vlády Josefa II. Byl zrušen. Dnes slouží evangelické církvi.

Kostel Matky Boží
Počátek vzniku tohoto kostela spadá před rok 1387. Dnešní podobu získal přestavbou prováděnou v druhé pol. 17. stol. Na hřbitově nedaleko kněžiště se nachází pozoruhodná kamenná kazatelna z druhé pol. 15. stol. Opodál stojící kaple sv. Rocha byla zbudována jako projev díků za ukončení moru.

Kostel Jména Ježíš
Byl dokončen roku 1679. Vznikl na místě staré školy a fary. Chrám svou dispozicí přestavuje jezuitský typ kostela, avšak v Telči je stavba otočena do náměstí boční fasádou, takže zde chybí typické průčelí jezuitských kostelů. Původní raně barokní vybavení kostela se do dnešní doby zachovalo pouze zčásti. Na hlavním oltáři, jež je dílem stolaře Benedikta z Nové říše se nacházel obraz vynikajícího českého malíře Karla Škréty, ten byl později nahrazen obrazem císařského dvorního malíře Daniela Grana
Pod lodí kostela se nachází rozměrná krypta, do níž byly spolu s Františkou Slavatovou a jejím manželem Jáchymem Oldřichem pohřbeni významní telčští měšťané a členové Tovaryšstva Ježíšova. V roce 1810 byla krypta otevřena a pozůstatky zemřelých byly přeneseny na hřbitov u kostela sv. Anny.

Kostel sv.Jakuba
Tento kostel byl založen s největší pravděpodobnosti současně s městem. V pol. 15. stol. po husitských válkách byl přebudován na typický český dvoulodní kostel, který byl stavěn na hradeckém panství a odtud se rozšířil i na jihozápadní Moravu.
Interiér kostela sv. Jakuba byl ve středověku vyzdoben nástěnnými malbami, z nichž některé se zachovaly dodnes. V 18. stol. Byla na věži zřízena meteorologická stanice a bydlel zde i zvoník, který byl současně též ponocným a hrobařem.

Židovský hřbitov
Nachází se jižně od města v místech zvaných Oslednice. Jeho rozloha je 2733m2, nejstarší z téměř 200 dochovaných náhrobků pocházejí z druhé poloviny 19. století. Do této doby byli totiž telčští Židé pohřbívání na hřbitově u Zadního Vydří. Obsahuje asi 150 barokních a klasicistních náhrobků, z nichž nejstarší pocházejí ze 17. a 18. století. Je zde pohřben i nejznámější telčský žid Jakub Lang. U vchodu do telčského židovského hřbitova, obklopeného zdí, se nachází síň, dnes využívána jako obrazová galerie.
Židovská obec v Telči zanikla za nacistické okupace. Dne 15. května 1942 bylo všech 67 dosud žijících telčských Židů deportováno do koncentračního tábora v Terezíně. Jejich památku dnes připomínají keramické desky, umístěné v říjnu 1994 do ambitu farního kostela sv. Jakuba.

Kostel sv.Jana Nepomuckého
Barokní kostel sv. Jana Nepomuckého byl zbudován v letech 1726 1729 hrabětem Františkem Antonínem Lichtenštejnem - Kastelkornem. Dodnes upoutává tato stavba pozornost nejen svým architektonickým ztvárněním, ale především zasazením do krajiny. Kostel měl být pravděpodobně součástí areálu rozsáhlého františkánského kláštera, z něhož byla realizována jen nepatrná část.

Zámek
Přestavba gotického hradu na renesanční zámek proběhla za vlády Zachariáše z Hradce. Ten se v roce 1551 účastní výpravy českých velmožů do italského Janova. Zpět se Zachariáš z Hradce vrátil ovlivněn italskou renesancí a brzy po návratu začal přebudovávat své sídlo. Přestavba proběhla ve dvou etapách pod vedením italských mistrů. Dnes můžeme na zámku obdivovat výzdobu Divadelního a Rytířského sálu. Nejmajestátnějším interiérem telčského zámku je Zlatý sál. Mimořádně cenné jsou řezby v polích kazetových stropů. Jde o figury antických božstev a bájných hrdinů. Pozdější majitelé zámku respektovali renesanční podobu objektu a tak se dnes Telč řadí několika málo zachovalým českým a moravským renesančním zámkům.
V roce 1945 přešel zámek do vlastnictví státu.

Otevírací doba : duben a říjen 9 - 12 hod, 13 - 16 hod mimo pondělí
květen - září 9 - 12 hod, 13 - 17 hod mimo pondělí
Prohlídka s průvodcem asi 60 minut.

Zámecká zahrada
Tato renesanční zahrada patří k nejstarším architektonickým zahradám v ČR. Vznikla v 70. letech 16. století na bývalém kolbišti. Ze dvou stran je lemována arkádami, v jejichž výklencích byly umístěny bysty panovníků. Velký štukový reliéf na stěně starého paláce zobrazuje Neptuna se čtyřspřežím.

Zámecký park
Park leží severozápadně od zámku. Jeho počátky sahají do 16. stol. Je tvořen překrásnými staletými stromy a setkáváme se zde i s celou řadou vzácných dřevin. Součástí parku je i klasicistní skleník. V roce 1848 zde působil český zahradník, sběratel a světoběžník Benedikt Roezl. Cestoval po Střední Americe, odkud popsal řadu nových druhů orchidejí.