Omyly o zvířatech

Jak říká známé přísloví "Mýlit se je lidské". I ty nejzaručenější informace, které nám jsou "vtloukány" do hlavy, nemusí být vždy pravdy, ale třeba jen polopravdy. Účelem tohoto článku je některé tyto mýty a omyly o zvířatech trochu přiblížit a vyjasnit.

I když je bobr ve skutečnosti vegetarián, stále existuje předsudek, že bobři se živí výhradně rybami. Přitom dospělý 25ti kilový bobr, který se svou váhou řadí mezi nejtěžší evropské hlodavce, spotřebuje denně asi 5 kilogramů rostlinné hmoty. Své poněkud větší přední zuby používá blahodárně k více účelům:
1) v zimě, kdy krajinu pokrývá čistý sníh, si hledá potravu; a 2) dokáže bez větší námahy porazit i větší strom. A k čemu bobr potřebuje takové množství větší? Jsou pro něj nezbytně důležité k tomu, aby si mohl vybudovat hráze a příbytky, čímž si vytváří vhodné podmínky k životu. Způsob, kterým bobr ohlodává větvičy, připomíná svým tvarem přesýpací hodiny. I když je bobrům přisuzována schopnost, že si hlodavec dokáže spočítat, kam strom dopadne, není to mnohdy pravda. Často se stává, že padající strom zasáhne samotného hlodavce.

Znají to všichni - když zamáváte býkovi před očima látkou z červené barvy, začne to v něm vřít. Ale vědecké výzkumy tomuto "tvrzení" oponují jiným tvrzením, a to, že býci jsou zvířata barvoslepá. Pokud by se tedy toreadoři snaží býká ve španělské aréně rozzuřit červenou barvou, tak jistě nezuří právě kvůli tomuto odstínu. Když se octnou v aréně zmučení, v bezmocném zoufalství napadají vše, co se před nimi pohne, a to bez závisloti na barvách.

Tak jako pro včelí kolegy, tak i pro čmeláky platí, že samičky bodnout mohou a samečci nikoliv. Taktéž veškerá práce související se sbíráním potravy na květech je v režii pilných samiček. Lze je rozpoznat podle pylových kalhotech na zadních nohách. K bodání se ovšem uchylují jen v krajní nouzi.

I když nalezneme delfíny ve vodě (nejen v moři, ale i řekách), není delfín ryba, jako další plující kolegové. Delfíni patří mezi kytovce, nejsou to tedy ryby, ale nýbrž savci v proudnicovém rybím hávu. Jako všichni savci dýchají plícemi, rodí živá mláďata a sají mateřské mléko.

Paúhoř elektrický, parejnok elektrický a pasumec elektrický mají docela nesprávně image elektrických ryb. Přes všeobecně rozšířené mínění ale tyto "ryby s vysokým napětím" nezabíjejí svou kořist elektrickým proudem, jen ji omračují. A když je kořist omráčena, pak ji může lovec velmi snadno sníst. Vysoké napětí může např. u jihoamerického úhoře elektrcikého být až 800 V. I když rány nejsou smrtelné, vyřadí protivníka na nějakou dobu z boje.

Gorily jsou na první pohled impozantní svou výškou. Dospělý gorilí samec váží 200 kg a měří téměř 2 metry. Respekt a strach budí také jeho mimika. I když se gorila buší do hrudi vztyčenýma rukama nebo dokonce hrozivě křičí, snaží se především vzbudit u soka dojem. Zatímco se po staletí tradovala mezi lidmi představa o útočných gorilách, v poslední době se zase pro změnu začalo tvrdit, že to jsou sentimentální, něžní obři. Konflikty řeší většinou pokojně a mírumilovně se chovají i ke člověku.

Znáte tu scénu, kdy na ulici sedí zaříkávač hadů v turbanu a zvláštní flétnou, a před ním je proutěný košík s uzavíratelným poklopem, ze kterého při loudivém zvuku flétny vyleze had? Určitě ano. Ale rozhodně vylézající had není fascinován hudbou. Hadi jsou totiž pravděpodobně hluší jako poleno. Nemají ani ušní otvor, ani bubínek. Mají ovšem jinou užitečnou schopnost - dokážou zaznamenávat i ty nejjemnější otřesy země. Kromě toho hadi také dobře vidí. Kobra zaříkávače hadů se vztyčí, protože to činí vždycky, když ji něco vyruší nebo rozčílí, a kopíruje kývavými pohyby svého těla pohyb flétny, aby si možné nebezpečí podržela na očích. Takže jaképak zaříkávání.

Efekt krycího zbarvení je velmi posílen bizarním tvarem těla chameleona a pomalými pohyby. Maskování chameleona je závislé také na stavu jeho nálady - kdo se cítí dobře, hraje všemi barvami. Kdo se cítí být šedou myškou, ztrácí se v šedé barvě. Noční chlad také chameleonům ubírá na barvě - blednou. Chameleon svou barvoměnu nemůže nijak ovlivňoat, je pro něj nevědomá. Podobně je tak tomu např. i u člověka, když je mu trapně a zrudne.