Malajská svatba

Tradice, mešita, oslava Svatba to má být vcelku monstrózní.Očekává se 600 až 800 lidí.

Ipoh (Malajsie) - Při pobytu na Kameronské vysočině se nám dostalo neobvyklého pozvání. Razali, se kterým jsme se tu seznámili, nás požádal o účast na svatbě jeho sestry. Namítali jsme sice, že s sebou nemáme žádné oblečení pro takovouto příležitost, jen naše hadry na výlety do džungle (zašívané triko a vyšisované kraťasy). Byli jsme však ubezpečeni, že to vůbec nevadí a že nám něco vypůjčí.

V Ipohu, kde se měla svatba odehrávat, panovala během monsunu ta největší vedra, co zde mají k dispozici. Oproti Kameronské vysočině, kde si člověk mohl navečer obléknout i mikinu a bylo mu příjemně, v Ipohu neklesala teplota pod 30°C ani v noci. Proto jsem vcelku uvítal, že mi bylo dovoleno zůstat v kraťasech a tričku po celou dobu konání.Eva jakožto žena v muslimské rodině vyfasovala sarong a halenku.

Osm stovek svatebčanů. Svatba to má být vcelku monstrózní.
Očekává se 600 až 800 lidí! V předvečer je příprava hostiny, první den se slaví v domě nevěsty a druhý den se pokračuje v domě ženicha. Převlečená Eva se zapojuje do příprav. Ženy z rodiny loupou a krájí zeleninu už od rána. Než se veškerý zbytek mrkví, cibulí, česneků, zázvoru a ostatního dokrájel, byla už tma. Připadala si prý jak poprvé o samotě v kuchyni a hned před osmi tchýněmi. Taková ta kontrola po očku. Nakonec obstála a ženy ji poslaly do sprchy a odpočinout, že už krájí dlouho. Měla představu, že muslimské ženy trpí a závidí nám ze západu svobodu.
Kraťasy nezávidí.
Jaké je však její rozčarování, když naopak zjišťuje, že na ni (než se převlékla a než ji více poznaly) hledí ony jako na s prominutím couru. Ony jsou ty dobré a ctnostné a ona v kraťasech a tričku je póvl.

V domě zatím probíhá focení. Nevěstu navlékají do čtyřech různých šatů. Předvádí se v malajských svatebních šatech s krisem (tradiční malajský nůž) u pasu, pak v indických, čínských a evropských. Tety ji aranžují do nejmenších detailů a spouště fotoaparátů cvakají.

V mešitě se podepisuje manželská smlouva. Ženy mají povolen vstup pouze do zadní části oddělené paravánem.

Je to krásná holka a moc jí to sluší.

Mezi tím, kdo je ženská a má ruce, pomáhá dělat dárky pro hosty. Na špejli je vytvořená tylová růže a pevně přichycený proužek tylu. Do něho se strčí natvrdo uvařené vajíčko a zaváže. Kytky se pak zapichují do podstavců, až vzniknou krásné různobarevné kytice. Ty slouží během svatby jako dekorace a po skončení se rozdají s výslužkou účastníkům. Trošku nám to připomíná Velikonoce.

Po focení se žehná nevěstě. Ona sedí na stupínku v křesle, ruce dlaněmi vzhůru má na kolenou. Příbuzní k ní přistupují jeden po druhém a nejdříve ji pohází sušenými vonnými bylinkami, pak pokropí parfémovanou vodou a do dlaně jí vloží trošku heny. Ona ruku vezme, políbí a dá si, už jen své, ruce na hruď.

Manikůra po malajsku
Závěrečnou tradicí pro dnešek je barvení posledních článků prstů henou. Všichni máme na prstech hnědé paličky z henového blátíčka. Ti, co to přes noc vydrželi nesloupat, mají ráno oranžové prsty včetně nehtů.

Druhý den se už od 7 hodin ráno vyváří. Vaří výhradně muži, a to v pánvích wok o průměru jeden metr. Vše probíhá na několika ohništích přímo na zahradě. V deset už je zelenina a hovězí hotové, kuřata též a tak se pouští do přípravy speciální nasládlé rýže. Přidává se do ní kokosové mléko, rozinky, kardamon, anýz a další příměsi. Vše se rozmíchá velkým pádlem-vařečkou, přikryje banánovými listy a nechá dojít. Dostáváme ochutnat a je to vážně "enak" = výborné.

Vegentariánství Evropy
Muslimové mají něco jako Židé "košer". Smějí jíst jen maso, které zabije muslim a pronese při tom řeč k Alláhovi . Proto ti z rodiny, kdož byli v Evropě, jedli tu prý výhradně vegetariánskou stravu.

Novomanžele čeká další focení. Tentokrát pózují společně a opět se předvádí v různých modelech ala východ i západ. Poté, co je všechna ta krása zdokumentována, přistoupí nevěsta k ženichovi, poklekne a políbí mu ruku. Ten jí na oplátku navleče prsten. Všichni se pak přesunou do mešity, která je hned přes ulici. Tam je podepsána manželská smlouva. Ženy mají v mešitě povolen vstup pouze do zadní části oddělené paravánem. Když je odbyta i tato nezbytná formalita, vracíme se zpět na zahradu, kde už je nachystána slavnostní tabule.

Stoly se prohýbají pod mísami lahůdek, nevěsta s ženichem zasedají do čela a všichni se pouštíme do hodování.

Jako v závodní jídelně
V Malajsii je zvykem pozvat na svatbu všechny příbuzné i sousedy a tak se začínají trousit davy gratulantů. Popřejí novomanželům, snědí pohoštění a zase uvolní místo dalším. Je to šrumec jak v závodní jídelně. Samozřejmě pomáháme s obsluhou hostů též. Razali nám pak se spokojeným úsměvem sděluje, že mnozí byli velmi pyšní na to, že je obsluhovali "lidé ze západu".

Rozdíl oproti svatbám, jak je známe od nás, je i ten, že se zde nepodává alkohol. Tedy oficiálně. Naštěstí pro nás nemuslimy přijeli na svatbu i Razaliho příbuzní motorkáři. Ti si na tradice a zákazy moc nepotrpí, a tak s nimi potajmu cucáme whisku a bafem z kokosového bongu.

Spousty vody
Poslední tradice je ze všech nejveselejší. Ženich s nevěstou sedí na židlích, tety nad ně natáhnou prostěradlo a polévají je. V Malajsii je zvykem pozvat na svatbu všechny příbuzné i sousedy. Nejprve obřadně namočenou kyticí, poté mlékem z kokosového ořechu a pak je pořádně zlejí kýblem, až jsou mokří jak slepice. Prostěradlem je pak sváží k sobě, chvilku nad nimi čarují se svíčkami a když je sfouknou, jdou se převléct. Pro ně to už dneska skončilo. Venku ale v ten moment začíná velká vodní bitva. Děti běhají s kyblíčky a všechny polévají. Jsme středem zájmu, a tak jsme během chvilky mokří na kost. Zapojujeme se tedy také do této taškařice a nemáme slitování s nikým. Neušetříme ani hrdé tety, co vše zatím jenom pozorovaly z povzdálí. Hraje mokrá kapela Mokrá kapela hraje rock'n'roll, ženy odhazují šátky a všichni se navzájem honí po zahradě s kelímky s vodou. Náramná legrace. V horké tropické noci je to i příjemné osvěžení.

Ráno se vše balí a přesouvá do domu manžela. Bavíme se nad poznámkami jako "To by jim člověk musel říct v 9 hodin, aby se v 11 hodin vyjelo!" Tohle je asi na celém světě stejné. Ve dvanáct už opravdu vyjíždíme. Jsme vřele zváni i na druhý den oslav, avšak s díky odmítáme, přejeme hodně štěstí a skvělou zábavu a obdarováni sarongem a výslužkou se necháváme vysadit v Kuala Kangsar u nádherné mešity Ubudiah.

Zdroj:www.hedvabnastezka.cz