Na turecké svatbě

Léto už bývá tradičně ideálním obdobím pro uzavírání sňatků. Na svatbu se můžete vydat i prostřednictvím naší reportáže. O Turecku mívají lidé často velmi zkreslené představy jako o muslimské zemi, kde se dodnes pěstuje mnohoženství. Skutečnost je úplně jiná. Jediným právoplatným je už od dob Attatürka civilní sňatek. Přesto si turecká svtaba zachovává své zvyky a tradice.

Hudebníci zkoušejí nástroje. Už za pár hodin budou kromě svatebčanů hlavními účinkujícími na jedné z mnoha svateb. "Tento sál je pro šest set hostů, ale dnes jich zřejmě bude méně," říká mi pan Naim, majitel svatebního sálu. Během jednoho dne se tu koná i několik oslav. Zábava prý málokdy trvá déle než tři, čtyři hodiny, což je pro mne poněkud zarážející zjištění. Vydám se tedy zatím do jednoho ze svatebních salonů, kterých je v okolí hlavní třídy v Malatyi asi kolem dvaceti.

Šaty se od těch z našich půjčoven nijak neliší, možná jsou ještě nazdobenější. Nevěsty si je tu ale většinou kupují. Mladá Pinar právě řeší, které si vybrat: "Chci, aby byly co nejkrásnější, co nejoriginálnější, aby každého zaujaly. Ale nemám přesnou představu." Pinar vypadá velmi mladě, matka se ujišťuje, zda někde neuveřejním pravý nevěstin věk. Zřejmě jí bude kolem šestnácti. Majitel salonu mi říká, že tradiční věk turecké nevěsty je mezi sedmnácti až pětadvaceti lety, i když oficiálně by to mělo být až osmnáct.

Mnohé se za poslední roky změnilo, většina nevěst dává přednost moderní svatbě západního střihu. Co přetrvává, je vyplácení nevěsty ženichovou rodnou. I když už to není velbloud nebo ovce, ale je to většinou zlato. "Bývá to tak v hodnotě dvou, tří tisíc eur, samozřejmě záleží na postavení rodiny." Matka mladé dívky vzpomíná, jak to bylo před její svatbou. "Když jsme si s mužem řekli, že se chceme vzít, šel do naší rodiny požádat o mou ruku. A když otec řekl ano, začaly rodiny jednat. Jedna rodina například kupuje ložnici, jiná třeba i byt, dnes to bývá i auto nebo vybavení kuchyně. Ženich platí nevěstě šaty a naopak."

Ani dnes nevymizely dohodnuté svatby, většinou k tomu dochází na venkově. To pak hlavní roli hraje dohazovač. Pokud je ženich schválen, vydá se celá široká rodina i s dary do nevěstina domu. Dívka, která hosty obsluhuje, pak dá najevo, zda se jí mladík líbí - buď mu podá sladkou nebo slanou kávu. V případě osolené kávy námluvy končí. Pokud se jí ovšem rodina na názor zeptá. Takový způsob namlouvání je ale dnes už spíše historií, stejně jako obhlídka nevěsty v hamamu, tedy lázních. Tchyně tak zjišťovala, zda je příští snacha zdravá a vhodná adeptka pro rození potomků.

Co ovšem přetrvává, je tzv. noc heny. Odehrává se před svatbou a účastní se jí pouze ženy.
Henna, která před slavností byla smíšena s vodou, je nesena na podnose uprostřed kruhu ze svíček. Takto je umístěna do středu místnosti. Pak – podle krajových zvyklostí – si nejdříve nabere z podnosu nevěsta a po ní všechny přítomné ženy nebo naopak nevěsta rozdá hennu všem ženám a teprve zbytek si nechá. Henna může být rozetřena nejen na ruce, ale i na nohy nebo vlasy. Zvláštní pozornost je při tom věnována tzv. basi bütün – ženy se šťastným manželstvím (doslova jejíž hlava je celá, ve smyslu že žije ve šťastném manželství s milujícím mužem a pokud možno co nejvíce dětmi). Ona podává nevěstě hennu na rozdávání a ta ji předává ostatním ženám. Když je henna spravedlivě rozdělena, nastává všeobecné veselí až do ranních hodin.I pro tento večírek mají dívky speciální šaty, zejména v přísných muslimských rodinách mnohem odvážnější a hezčí než jaké si oblečou na samotný obřad.

Pinar si už šaty vybrala. Nádherné, bílé, nepochybně v nich bude vypadat jako princezna. "Jak je to s panenstvím?" ptám se stranou prodavaček. "Nemyslitelné, že by nevěsta nebyla panna," dostávám rezolutní odpověď. Zatímco Pinar čeká svatba až v srpnu, Seren má oficiální obřad za sebou, oběd s blízkou rodinou také a nyní ji před naplněním manželství se vším všudy čeká závěrečný večírek. "Chodili jsme spolu jedenáct měsíců, přípravy na svatbu nám zabraly asi dva měsíce," dozvídám se. Novomanželé sedí v malé místnosti a čekají na slavnostní nástup. Do debaty se zapojuje tzv. sádič, zřejmě nejdůležitější osoba. On drží v rukou veškeré finanční záležitosti. Svatba Seren s Ergošem prý vyjde na 1 200 dolarů, což je na poměry v Malatyi hodně. Zároveň mi vysvětluje, proč má nevěsta červenou stuhu, a proč musí být tato stuha třikrát rozvázána a znovu zavázána. Je to postup, na jehož konci dostanou novomanželé peníze.

Kapela ve zpola zaplněném sále už ale spouští svatební nástup, příbuzní vytvoří špalír, kterým procházejí novomanželé, zasypávaní penězi. Po prvním tanci rozkrojí asi sedmipatrový dort a usedají na vyvýšené křeslo. Do tance se dávají další členové rodiny. Tak to bude pokračovat další tři hodiny, než se Seren a Ergoš odeberou do nového domova.

zdroj:http://www.rozhlas.cz