Je obezita nemoc?

Souhrn: Obezita a její komplikace. Stručný přehled úskalí léčby, dietních opatření, medikamentosní léčby. Příčiny "jojo efektu", stanovení stupně obezity, optimální léčebný režim, u koho je redukce váhy nutná.
Obezita je silně podceňované nebezpečí pro populaci rozvinutých států. Bohužel
obezitu podceňují i lékaři a zdravotničtí pracovníci. V jedné populační studii
uváděla jedna polovina dotazovaných, obesních pacientů, že nebyla nikdy upozorněna
na zdravotní rizika obezity svým ošetřujícím lékařem (Galuska DA, Will JC, JAMA
1999 Oct 27, 282, 1576-8). Přitom náklady na léčbu a na prevenci obezity jsou
značné. Obezita má u nás i ve světě stoupající tendenci a rozsahem postižení
se dá přirovnat k epidemii.
Léčba obezity a především komplikací stojí (Wolf, AM a Colditz, GA, Obes. Res. 1998) přes 50 miliard dolarů ročně. Podobné sumy jsou hlášeny i z Francie a Holandska.
Cukrovka stála .............. 32,0 miliard US dolarů
Srdeční onemocnění ............. 7,0
Kloubní onemocnění .............. 4,3
hypertenze…........................ 3,2
onemocnění žlučníku.............. 2,6
rakovina tlustého střeva........ 1,0
============================
celkem.................................50,1 miliard US dolarů.
Proč
je obezita problémem?
Obezitu je nutné považovat za chronické onemocnění.Tj. takové, které se plíživě
vyvíjí, progresivně zhoršuje zdravotní stav a ve svém důsledku vede k vážným
komplikacím.
Obezita je problém, protože je:
- podceňovaná laickou i zdravotní veřejností
- obtížně ovlivnitelná a často recidivující
- probíhající plíživě, zákeřně a nenápadně mnoho let.
- má devastující účinek na jednotlivce i společnost
- obrovský ekonomicky a zdravotnický problém
Proč je terapie obtížná ?
1) Léčba je dlouhodobá, trvá mnoho let někdy i celoživotně.
2) Motivace pacientů, zvláště můžu, je obtížná, protože se často obezita nepovažuje za onemocnění.
3) Léčba vyžaduje od pacientů aktivní přístup
Terapie obezity bývá pro svou problematičnost někdy srovnávána s léčbou hypertenze. Ochota řídit se lékařskými radami bývá minimální a pokud pacient nemá výrazné potíže, nechce se mu upravit svůj životní styl. Největší problém zůstává v nedodržení předepsaného kalorického příjmu v delším časovém horizontu a z toho rezultující recidiva obezity.
Jojo efekt
Mnoho lidí je zoufalých z toho, že se zakrátko po skončení diety vrátí nejen ke své původní váze, ale naberou ještě něco navíc. Odborníci mají pro tento jev pojmenování jojo-efekt.
Příčiny jojo efektu:
1.
psychologické
Na jojo-efektu se velkou měrou podílí psychika. Mnoho lidí při dietě nemyslí
na nic jiného než na to, jak se zase pořádně nacpou. Nejenže s největší pravděpodobností
skončí na vyšší váze, než na které začali, ale většinou také nemívají daleko
k bulimii.
2. biologické
Čím přísnější je omezení přísunu energie, tím více je tělo nuceno s nedostatkem
se nějakým způsobem vyrovnat.
"Zdá se, že jsme po svých pravěkých předcích zdědili určitou schopnost
vystačit i s málem. Kdo začne držet drastickou dietu, jako by svému tělu říkal,
že se blíží zlá doba a že může být ještě hůř. Organismus se na omezený přísun
energie adaptuje a tento stav určitou dobu trvá." Když člověk začne po
dietě jíst tak, jak byl předtím zvyklý, jeho tělo má najednou opět pocit nadbytku
a začne tvořit tukové zásoby - dobře si přece pamatuje, jak jste ho ještě nedávno
trápili hlady. Určitou roli zde hraje i to, že k pohybu se štíhlým tělem (po
dietě) potřebuje člověk méně energie, než k přesunování mnoha kilogramů tuku
navíc.
Proč
musíme k obezitě přistupovat jako k onemocnění.
Na velkých statistických souborech bylo již prokázáno, že obézní pacienti trpí
daleko více:
cukrovkou,
hypertenzi, kardiovaskulárním onemocněním,
onemocněním žlučníkový cest,
rakovinným onemocněním
a kloubními potížemi a nemocemi.
Někteří lidé se musí vyrovnat skutečností, že ideálního BMI nikdy nedosáhnou nebo se budou držet na hranici nadváhy jen za cenu velkého odříkání. Sklon k tloušťce je totiž často určen geneticky a nelze jej nijak potlačit
Všeho s mírou, platí hlavně pro anorektičky.
Výše uvedená rizika se týkají hlavně vyššího stupně obezity. Obezita se kvantifikuje pomocí tzv. body mass indexu - BMI. Křivka umrtnosti má tvar písmene "J". Lidé s příliš nízkou váhu mají zvýšené riziko nemocnosti i úmrtnosti podobně jako pacienti s nadváhou oproti pacientům s normální váhou.
Je prokázáno, že nadváha v rámci pěti až deseti kilogramů ze zdravotního hlediska neškodí.Lidé, kteří mají takovouto nadváhu nikoliv z přejídání, ale z důvodu dědičné tělesné konstituce, by se měli snažit prožít spokojený život i s několika nadbytečnými kilogramy. Často se ovšem neobejdou bez psychoterapie
Stanovení stupně obezity.
1)
BMI .
V poslední době se nejčastěji používá takzvaný BMI (body mass index), což je
tělesná váha v kilogramech vydělená druhou mocninou výšky v metrech. Normální
hodnoty BMI se pohybují mezi 20 až 24,9.
2)
Objem pasu
Vedle BMI se také s oblibou sleduje objem pasu, (něměl by být nad 100 cm) Daleko
vyšší rizika mají muži s typem obezity "jablíčka" nežli žensky typ
obezity " hrušky".
3)
Index pasu a boků.
Vyšší index pasu a boků (poměr vic než 0,95 u žen 0,85) je spojen s vyšší úmrtností
a nemocností.
4
) Váha dosažená v 18-20 letech.
V jedné studii zase zjistili, že je velice důležitá váha, kterou jste dosáhli
ve věku 18-20 let. Pokud by se vám podle této studie v průběhu svého života
podařilo přibrat od 5-7,9 kg stoupá riziko kardiovaskulární choroby na index
1,25, přírůstek váhy mezi 8-10.9 kg činí již index rizika 1,64, při přírůstku
nad 20 nebo více je riziko již 2,65.( Willett,WC,Manson,JE, JAMA 1995,s. 73)
Jakékoliv
zhubnutí má význam.
Dle nejnovějších studii bylo zjištěno, že i minimální zhubnutí o několik kilogramu
má pro jedince význam. Dochází k značnému snížení zdravotních rizik.
Snižuje se riziko
diabetu
riziko kardiovaskulárních chorob
dochází k úpravě sérových tuků,
snížení osteoartrósy.
Platí, že pokud se vám podaří snížit váhu jen o 5%, dochází významně k poklesu
rizika cukrovky. 69% obesních s podvazem žaludku ztratilo cukrovku 2 typu.
Se snížením váhy dochází i k úpravě biochemických hodnot tuků a triglyceridů
v séru. Čím vyšší ztráta váhy, tím více lineárně klesá hladina sérové glukosy,
insulinu, a triglyceridků.
LDL cholesterol a celkový cholesterol sice neklesl ani se ztrátou 20% váhy u
sledované skupiny pacientů, ale na druhou stranu stoupl asopň "ochranný"
HDL.
Zdokumentován je pokles výskytu artrózy kloubů o 50% u žen spojeny s pokles BMI o 2 kg/m2 během 10 let v jedné švédské studii s 800 ženami.
Doporučení
Nežli přistoupíte k redukci váhy:
1) Zvažte, zda léčba nadváhy bude mít pro vás nějaký přínos, stanovte si reálné cíle. Na mnoha studiích bylo prokázaná neustálá nespokojenost se svou váhou velké skupiny obyvatelstva, týká se to hlavně žen.
2)
Zvažte i negativní aspekty ztráty váhy.
Existují dokonce studie, které prokazovaly, že hubnutí je spojeno se zvýšenou
úmrtností. Pravdou je, že však nerozlišovaly, zda se jednalo o úmyslné nebo
neúmyslné hubnutí. Neúmyslné hubnutí bývá často spojeno s vážným onemocněním
trávicího traktu. (Pamuk ER, Williamson DF, Ann Intern Med 1993 Oct 1, 119,
744-8)
Ztráta váhy bývá spojena se zvýšenou tvorbou žlučníkových kamenů, tvorbou žluči
a cholesterolu v játrech. Koncentrace žluči stoupá hlavně u rychlé ztráty váhy
(víc jak 1-1,5 kg za týden).
3)
Nezapomínejte, že každá léčba je riziková, obzvláště ta medikamentosní (alergie
na léky apod.) Zvolte nejvhodnější režim.
Zákony zachování energie nelze obelstít, kdo jí bez omezení, nesníží energetický
příjem, a nemůže tudíž hubnout. Opravdu účinné léky jsou bohužel velice nákladné,
ty levnější mají zase celou řadu nežádoucích účinků a možnosti vzniku závislosti.
Serotoninové léky fenfluramie a dexfenfluramin mohly být příčinou chlopenních
vad a primární plicní hypertenze a byly z trhu v r 1997 staženy. (Connoly HM,
Crary JL, N Engl J Med 1997 Aug 28,581-8) Nicméně, nyní jsou alternativní léky
relativně bezpečně a dostupné. (Meridia, Xenikal)
4)
Nezapomínejte, že normální reakcí na redukci příjmu energie je vždy útlum, při
rychlém hubnutí se vám nebude dostávat energie. I z těchto důvodů by měla redukce
váhy probíhat postupně a pomalu. O úspěchu terapie rozhoduje motivace pacienta.
Jen silně motivovaní pacienti mají naději na úspěch. Hubnout pomalu znamená
hubnout jistěji.
K rychlému poklesu váhy může dojít jen při velmi striktních dietách. Takovou
dietu však není možné držet dlouhodobě. Když se s ní přestane, váha začne opět
stoupat, vznikne známý jo-jo efekt. Optimální úbytek váhy je 1 až 2 kilogramy
za měsíc.( Goldstein DJ, Potvin JH, Am J Clin Nutr 1994 Nov, 60, 647-57, discussion
658-9)
5)
Držet dietu představuje boj proti tukům
Tuky mají víc než dvojnásobnou kalorickou hodnotu oproti cukrům a bílkovinám.
Tuky, které organismus nespotřebuje, jsou přímo odpovědné za zvýšení váhy. Redukce
příjmu energie potravou má větší vliv na hubnutí, než výdej energie cvičením.
6) Alkohol a džusy jdou na tloušťku
Sladké nápoje jsou hodně kalorické. Nadbytek kalorií přinesou i dvě tři piva
denně i tvrdý alkohol. Při dietě je vhodné pít vodu, která nemá žádný energetický
přínos.
7) Kila ubývají rychleji, když se k dietě přidá sport
Při vhodné fyzické aktivitě se spalují tuky. Pohybová aktivita proto musí být
nedílnou součástí diety. Nejvhodnější je chůze, plavání, vhodné cvičení, jízda
na kole. Ne však běh, ničí obézním nosné klouby. Energii dostáváme jídlem, příjem
energie teoreticky můžeme omezit na 0, naproti tomu výdej energie máme vždy
aspoň nějaký, např. při ležení v posteli je výdej energie 0,8 kcal /min, tj.
1150/kcal /den u normálně vážícího dospělého.
8) Nevěřte na existenci jídla, po kterém by se hublo. Takové ještě nikdo neobjevil.
Některé potraviny mají nižší energetický přínos než ostatní, ale žádné nemají
schopnost "požírat" tuk.
9) Jo-jo efekt není nevyhnutelný!
Kdo si vybere dietu hodně odlišnou od svých dosavadních stravovacích zvyklostí,
má velkou naději, že kila znovu nabere. Kdo zvolí místo krátkodobé tvrdé diety,
spíše dlouhodobou zásadní změnu stravovacích návyků a životního stylu, jo-jo
efekt se mu vyhne.
10) Vyhnout se moučným jídlům a luštěninám, není bezpodmínečně nutné. Hlavní
příčinou nabírání kil je příliš vysoký příjem tuků, a ne sacharidů, které jsou
v chlebu, rýži, bramborách, těstovinách a luštěninách. Ty naopak přinášejí organismu
energii, jsou naší pohonnou látkou. Při redukci váhy je tedy důležité dostávat
je v dostatečném množství, jen tak se lze vyhnout ztrátě elánu nebo naopak náhlým
návalům hladu.
Jaký je přijatelný léčebný režim.
Léčba
by měla být především cílena na pokles příjmu energie a když je to jen trochu
možné i na zvýšení výdeje energie. Dieta je základem každé terapie a to i pokud
užíváte anorektické léky.
Dieta: by měla být přibližně 22 kcal/kg. tj. žena vážící 100 kg by mála mít
energetický příjem přibližně 2200 kcal/den, ikdyž interindividuální variabilita
je značná. ( +/- 20%). Dle experimentálních studií energie potřebná na zabezpečení
normálních funkcí dospělého člověka činí přibližně 1200 kcal/den.
Metabolická rezistence neexistuje.
I pacienti s metabolickou rezistencí začali hubnout při omezení příjmu potravy mezi 800-1200 kcal/den, restrikce potravy na 500/den vede ještě k rychlejší ztrátě váhy. Dnes se však ukazuje, že takto přísné diety, nejsou vhodné a používají se pouze u morbidních obezit při zahájení terapie. Pacienti bývají často netrpělivý a nespokojení a mnohdy si nasazují nevhodně přísnou dietu, kterou nejsou schopni dodržet. Z toho pak vyplývají různé stavy výčitek a zklamání. Při redukci váhy rozhodně nezapomínejte na pohyb - jinak se totiž připravíte nejen o nadbytečný tuk, ale i o svalovou hmotu, která je velkým "žroutem" energie. Čím více svalové hmoty ztratíte, tím hůře se vám bude váha po dietě udržovat.
Stanovte
si reálné cíle
Hubnutí o 0,5-1 kg za týden první 3 měsíce je osvědčená metoda. Ztráta 5% váhy
je velký úspěch, bohužel, ale vice než polovina hubnoucích, dle provedených
anket, chce zhubnout aspoň o 10% váhy. Když už se tedy rozhodnete hubnout, nedávejte
svému tělu zbytečně důrazné signály o tom, že se blíží doba hladu. Stanovte
si reálný cíl a přibližujte se k němu raději pomalu a opatrně.
Samotné léky bez diety vám nepomohou. Lék jsou jen pomocnou terapii a k léčbě
bychom měli přistupovat jen u závažnější obezity tj. u lidí s váhou nad 30 kg/m2
nebo BMI 27-30 a u lidí, kteří mají další komplikace.
Redukce
váhy je nutná:
1) U pacientů, kde riziko vážných komplikací obezity lze v budoucnu předpokládat.
Tj. když máte obezitu typu "jablíčka" tj. tzv. "pivní břicho",
týká se hlavně mužů, kteří mají tendenci ukládat tuk do mezikličkových prostorů
tenkého střeva. Obezita ženského typu. tzv."hruška" není spojena s
tak vysokým rizikem hyperlipidemie, hypertenze.
2) Nadváha u pacientů pod 40 let zvl. u mužů. Zda léčit či neléčit lehkou obezitu u starších žen by se mělo důkladně zvažovat a přistoupit k léčbě, pouze pokud jsou v rodinné anamnéze rizikové faktory jako je cukrovka, vysoký tlak a nemoci srdce.